10 nejkrvavějších her všech dob

Brutalita je u některých her hlavním tahákem, u jiných zas nezbytným vedlejším prvkem. Násilí ale pořád prodává docela dobře.

Zatímco ve filmech je násilí poměrně tolerováno (pokud při něm nestříká příliš krve), ve videohrách ho produkuje sám hráč skrz konání ovládané postavy, a proto se většina stříleček a simulátorů nejrůznějších gangsterů a pokleslých individuí dočká zákazu prodeje pro osoby mladší 18 let. No a pak jsou tady výjimky typu chystané rubačky Hatred, ze které mají husí kůži skoro úplně všichni prodejci. Proč? Podívejte se na upoutávku.

Hatred totiž pro konání vámi ovládané postavy (to není antihrdina, je to regulérní zabiják) nemá vůbec žádné ospravedlnění. Prostě se rozhodl očistit planetu od lidské špíny a při své sebevražedné misi s sebou hodlá do záhrobí stáhnout pokud možno co největší počet lidí. Podobně kontroverzních her existuje docela dost, ale většinou jde o nezávislé hříčky, kterým neposkytne podporu žádný oficiální distribuční kanál. I Hatred se dočkal mnoha zákazů a odmítnutí, např. ze strany distribuční platformy Steam. Přesto asi nakonec vyjde a způsobí podobný poprask jako kdysi druhý díl série Postal. V historii ovšem najdeme i další kontroverzní tituly, které hráče sprchovaly v tělesných šťávách:

Rise of the Triad

V době, kdy se s klony Dooma roztrhl pytel, přišla tahle 3D střílečka se skoro fotorealistickou grafikou, ale zejména velmi kreativním způsobem porcování nepřátel. Vzduchem létaly nejen končetiny, ale třeba i odtržené oční bulvy. A kromě vašich zbraní se občas o nepřátele postaraly třeba i obří rotující cirkulárky. Skutečně zákeřný level design.

Carmageddon

Na tuhle pecku vzpomínáme dodnes a je trochu škoda, že ji nikdo nedokázal přesvědčivě zremakovat. V zásadě jde o videoherní adaptaci filmového Death Race 2000 (nebo pozdějšího remaku Rallye smrti s Jasonem Stathamem). Opancéřované vozy spolu závodí v dystopické demoliční aréně. Sestřelování zatoulaných krav a chodců je odměněno bonusovými body. Potřebujete snad vědět víc?

Shadow Warrior

Další úspěšný klon doomovek - z trojice Blood, Redneck Rampage a Shadow Warrior byl posledně jmenovaný snad nejoblíbenější, protože jeho hrdina hláškoval skoro jako Duke Nukem a hlavně krájel nepřátele katanou, hvězdicemi a dalšími chladnými zbraněmi, které způsobovaly mnohem čvachtavější paseku než tradiční střelivo. Posekat v jednom levelu sto, dvě stě lidí zkrátka bylo osobnější a krvavější.

Soldier of Fortune

Vzpomínky na zlaté časy 3D stříleček by nebyly kompletní bez téhle vojenské pecky, která umožňovala ustřelovat nepřátelům nejen hlavy, ale třeba i ruce nebo nohy. S brokovnicí a dostatkem střeliva jste tak mohli vyzkoušet, jak dlouho bude osamocený pěšák poskakovat na jedné noze, zatímco z něj pryští vodopád krve. Na tehdejší dobu pokročilá grafika zajistila, že jste se při podobných hrátkách cítili trochu provinile.

Mortal Kombat II

Celá série populárních bojovek je známá svou brutalitou. První díl poprvé světu představil fatality s vytrháváním páteře nebo ještě bušícího srdce, dvojka ovšem značně přidala na krvi a extrémních smrťácích. Ve trojce pak všechno to snažení o šokantnost vyvrcholilo, ale pro nás zůstává špičkou dvojka, kde z nepřátel stříkaly hektolitry i při nevinném okopávání během prvního kola.

Crusader: No Remorse

Proč je hlavní postava téhle hry v rudém brnění? To aby na něm nebyla vidět krev obětí. Každá hra, ve které dostanete do ruky plamenomet, je svým způsobem zrůdná, ale počet nepřátel, které jste museli zlikvidovat v téhle izometrické střílečce jednoduše nebral konce. Z dnešního pohledu je No Remorse a jeho pokračování No Regret celkem neškodné (má ovšem nestárnoucí soundtrack!), tehdy ovšem vyvolalo celkem solidní odezvu mravokárců.

Postal 2

Střílečka, jejímž hlavním cílem bylo šokovat bezbřehou brutalitou. Chcete někoho paralyzovat, pochcat, polít benzínem a zapálit? Poslužte si. A co takhle mu nůžkama vystříhat do obličeje díru, a pak ho střelit do rozkroku brokovnicí? Ještě lepší je samozřejmě nacpat kočce brokovnici do řitního otvoru, a pak ji vystřelit někomu do obličeje. Ano, tahle hra se vás snaží znechutit na každém kroku. A celkem se jí to daří.

Manhunt

Reality show plná sériových vrahů, ve kterém je vaším cílem co nejefektněji zabít protivníky, abyste si získali přízeň diváků? Jakási herní obdoba filmového Saw šokovala svým prvním dílem natolik, že chystanou dvojku v několika zemích raději předem zakázali. Skutečně nic pro slabé povahy.

Madworld

Komiksově stylizovaná arkáda, která si k většímu efektu pomáhá laděním á la Sin City. V černobílém světě rozdáváte smrt pomocí motorových pil, bionických pěstí a dalších zbraní, po jejichž zásahu spolehlivě teče rajská, která se samozřejmě v monochromatickém světě náramně vyjímá. Pro fanoušky komiksového Loba je tahle hra splněným snem. Násilí je tu natolik stylizované, že snad nemůže urazit nikoho.

Grand Theft Auto

A na závěr ta nejzvrhlejší hra všech dob. Proč zrovna gétéáčko? Protože už od prvního dílu si tu můžete dělat, co se vám zlíbí. A ty nejzrůdnější nápady se mohou zrodit jen z vaší vlastní hlavy, pokud vám to otevřený herní design dovolí. V gétéáčku si můžete zaplatit prostitutku a po úspěšném čísle ji zapálit molotovovým koktejlem, přejet náklaďákem a sebrat jí prachy, co jste za sex zaplatili. Nebo můžete nastoupit do vrtulníku a přeseknout jeho rotory vejpůl dvacet lidí na vlakovém nástupišti. Nebo... mám pokračovat? Sami jste určitě v téhle hře vymysleli i mnohem větší prasárny. A trochu se za ně stydíte. Právě proto je Grand Theft Auto králem všech brutálních her. Nastavuje totiž našim zvrhlým choutkám dokonalé zrcadlo.

Jaká drsná hra je vaším favoritem?