Showbyznys

4. května 2015 00:57

Petr Cífka

Street Fighter? Mario? 7 videoher, které prostě nezestárly

K některým klasikám se i po letech hráči rádi vracejí. Jiné pecky zestárnou během jediného roku.

Jde vůbec poukázat na konkrétní parametry, které určují, jak rychle videohra zestárne? Určitě můžeme říct, že videohry stárnou rychleji než filmy, ale osud těch největších titulů se hodně podobá typickým hollywoodským blockbusterům dneška, které z většiny tvoří digitální triky. Ty samozřejmě za pár let budou vypadat nedokonale, přičemž novější filmy nabídnou víc výbuchů, velkoleposti a osudových zvratů. U 3D stříleček lze vysledovat podobné příznaky – přece nebudete hrát první Battlefield nebo pět let staré Call of Duty, když ty nové vypadají mnohem lépe, odehrávají se ve větších světech a nabízejí vám víc volnosti a lákavější způsoby zlikvidování protivníka.

Jenže pak jsou tu hry a žánry, které dosáhly svého vrcholu před lety a jejich grafika jejich účelům zcela dostačuje. Ne náhodou se k nim jejich tvůrci vracejí a s odstupem vznikají jejich mobilní verze nebo remaky pro nové platformy:

Another World (1991)

Kultovní dobrodružná hra, která je vlastně logickou skákačkou/arkádou, ale s nebývale rozvinutým dějem. Její autor, Eric Chahi, vtiskl projektu neopakovatelnou filmovou atmosféru, která ohromila celou jednu generaci hráčů. K patnáctému a dvacátému výročí pak vznikly výrazně upgradované verze. Doporučujeme především tu dvacítkovou v HD.

Broken Sword (1996)

Dnes asi nejslavnější adventurní série vůbec. Na adventury se na začátku třetího tisíciletí trochu zanevřelo, ale na mobilních platformách, zejména tabletech, chytají druhý dech. První dva díly Broken Swordu – Shadows of the Templars a The Smoking Mirror – byly předělány do novější grafiky a s dotykovým ovládáním se hrají jedna báseň. Díky silnému příběhu a sympatickým postavám by vás ale bavily i ve staré grafice na PC.

Super Mario World (1990)

Populární instalatér sice na Nintendu dávno přesedlal do 3D a objevuje se třeba i v ohromně úspěšných závodech Mario Karts, ale na staré dobré skákačce, ve které rajtuje po hlavách houbiček a přeskakuje v mizerné grafice z plošinky na plošinku, je pořád něco lákavého. Žádné střílení, žádné přemýšlení, jen dokonalý timing a trocha fištrónu. Hry tenkrát byly jednodušší a nemělo se na nich co pokazit. Pokud rádi hrajete, starý Mario vás bude bavit i dneska. A je jedno jestli na mobilech, konzolích nebo automatech.

Death Rally (1996)

Nezapomenutelná hra, ze které se při hře více hráčů na jedné konzoli či PC stával titul, který zažehával nepřátelství na život a na smrt. Malá autíčka se proplétají po trati, sbírají power-upy, navzájem se ničí a předjížději. Žádná věda, ale původní Death Rally byla tak skvěle vyvážená, že jste adresář s touhle hrou nacházeli na počítačích deset, patnáct let po jejím uvedení. Nedávno sice vyšel remake, ale autoři se do něj bohužel hrabali víc, než bylo třeba, a snažili se ho vylepšit. V důsledku toho je originál pořád neporazitelný. A i když má míň pixelů než je zdrávo, nedáme na něj dopustit.

Contra (1987)

Dva panáčci s kulomety, co jsou větší než oni, nekonečno nepřátel a level ubíhající zleva doprava. Tenhle koncept je nesmrtelný a zlepšovat se na něm dá jenom grafika. Ale jakmile rozeznáte panáčky od stromů, musí vám to stačit, protože hlavní kouzlo těchhle her je v kooperaci s dalším hráčem nebo právě nekonečném vršením mrtvol ve stylu Ramba. Primitivní model? Určitě, ale rádi se k němu vracíme nejen my.

Street Fighter 2 (1991)

Snad ve všech žánrech nám evoluce přinesla lepší grafiku, třetí rozměr a spoustu dalších novinek. U bojovek se ale 3D ukázalo být slepou vývojovou větví a všichni se vrátili ke dvěma rozměrům. Jak Mortal Kombat, jehož desátý díl nedávno vyšel, tak jeho odvěký rival Street Fighter, jehož čtvrtý díl už sice není nejmladší, ale je pořád parádní. A nehraje se o moc jinak než bezmála patnáctiletá dvojka, které byste určitě i po letech přišli na chuť. Má totiž všechny kvality epické držkové – perfektní animaci, vyvážené ovládání a všechny osvědčené postavy.

Out Run (1986)

Závodní videohry jsou dneska neuvěřitelně komplexní a některé se dokonce ani pořádně nedají ovládat bez volantu. A přesto se pořád spousta hráčů vrací k úplným kořenům, které symbolizují dvě velké série. Out Run a Lotus Challenge. V obou pod vámi automaticky ubíhá klikatící se silnice, zatímco se snažíte dojet do cíle přeskakováním z pruhu do pruhu a vyhýbáním se překážkám. Vlastně ani nejsou klasifikovány jako závodní hry, nýbrž jako hry řidičské. Ale zábava je s nimi pořád.

Sdílejte článek

Přečtěte si také