Hřib satan zná téměř každý, ale většinou jen podle jména. Vzácná houba způsobuje střevní potíže

Většina lidí nazývá satanem mylně hřib žlučový, medotrpký nebo kříšť, které jsou nejedlé a na ochutnání silně hořké, to ale pravý hřib satan není. Nejenom že je hřib satan vzácný na výskyt a někteří vášniví houbaři na něj za celý život ani nenarazí. Ale pozor musíte dát i na ochutnání, které důrazně nedoporučujeme, není totiž nikterak hořký, jak si mnozí lidé myslí. Naopak, zasyrova chutná jemně po oříšcích.

Hřib satan (Rubroboletus satanas)

Jedním z důvodů, proč si někteří houbaři pletou satana s jinými jedlými hřiby je ten, že patří do skupiny tzv. modrajících hřibů jako jedlý hřib kovář nebo koloděj. Tedy že se při dotyku nebo na řezu zbarví do modra.

„Hřib satan zná podle jména téměř každý houbař, skutečně se s ním však setkal málokdo. Je to houba preferující teplá stanoviště na vápnitém podloží, takže šance jej potkat je třeba v Polabí, na jižní Moravě nebo v Českém krasu,“ uvádí Tereza Tejklová, mykoložka Muzea východních Čech.

Lidově je znám třeba jako červenka nebo hřib krvavý, ale také i bliják, umrdlák nebo karmazín.

Má hřib satan skutečně léčivé účinky?

„O žádném způsobu využití jsem nikdy neslyšela. Kolegové si jednou dělali legraci, že by šel použít jako emetikum (prostředek k vyvolání zvracení), což by ale vzhledem k úpornému i dva dny trvajícímu zvracení po požití vědomě podstoupil málokdo,“ vysvětluje Tereza Tejklová

Kde a kdy roste

Hřib satan roste od června do října na velmi teplých místech, patří totiž mezi teplomilné druhy. Většinou je naleznete v dubových lesích a hájích nebo v bučinách s vápencovým podkladem. U nás se vyskytuje poměrně vzácně, ale na některých oblastech je jeho růst naopak hojný.

Patří mezi zranitelné druhy, a proto je třeba jej chránit a nesbírat. Na stole by parády stejně moc neudělal. Naopak, pokud ho naleznete a s jistotou ho umíte určit, je vhodné o místě informovat místní mykologické pracoviště.

Jak vypadá hřib satan?

Klobouk:

• Má nejprve světle bělavou barvu, ale později tmavne více do okrově bělavé a poté až do tmavě okrově nahnědlých odstínů, má sametový povrch
• Co do velikosti může mít klidně i kolem 30 cm

Rourky, póry:

• Rourky mají žlutou nebo nazelenalou barvu, ale póry, které jsou pod kloboukem nejvíce vidět, mají nejprve krásnou karmínově červenou barvu. Později trochu bledne do oranžova, při okraji klobouku i do žluta
• Při otlaku modrají až černají

Třeň (noha):

• Noha je statná a válcovitá, u země zduřela až bachratá
• V mládí je červená, později se směrem ke klobouku mění do červenožluta až žluta. Stará houba může mít třeň až celý žlutý, pokrytou jemnou červenou síťkou

Dužina:

• Je na řezu bělavě nažloutlá, po rozkrojení ale začne mírně modrat, a to nejvíce v klobouku
• Modrá barva se přibližně po 10 minutách postupně vytrácí

Chuť a vůně:

• Mladé houby nemají příliš výraznou chuť ani vůni
• Chuť je spíše jemně oříšková, nikoliv nahořklá, jak se mnozí lidé domnívají
• Později ale tyto houby zapáchají nepříjemně po karbolu nebo hnilobě

Možná záměna

Satana nejčastěji lidé zaměňují za jiné modrající hřiby, jako je hřib kovář, koloděj nebo za kříšť, medotrpký či hřib žlučový.

„Na hřib satan se vztahuje docela jednoduché obecné pravidlo – hřiby s šedobílým kloboukem nebereme, buď se jedná o houby jedovaté (h. satan, h. Le Galové a h. Moserův), nejedlé (h. medotrpký, h. kříšť), či chráněné zákonem (h. Fechtnerův). Pokud už v lese houby ochutnáváte, vždy kousek raději po chvilce vyplivněte,“ nabádá Tereza Tejklová.

• Hřib kříšť se liší hlavně tím, že má žlutě zbarvené póry v rourkách a také roste obvykle pod jehličnany. Na ochutnání je silně hořký.
• Hřib medotrpký je také nejedlý a hořký. Rozeznat ho můžete podle žlutých pórů v rourkách pod kloboukem a žlutě zbarvené nohy. Stanoviště má ale rád stejné jako hřib satan.
• Záměna je možná i s hřibem kovářem a kolodějem, které jsou naopak jedlé, oba mají ale tmavší klobouk. Hřib kovář navíc nemá síťku na třeni a koloděj ji má oproti satanovi velmi výraznou.
• Hřib žlučový má zcela odlišný vzhled i místo výskytu, ale lidé ho mylně nazývají satanem.

„Čas od času mi různí účastníci akcí líčí, že jim v okolí rostou kvanta satanů. Nakonec se dopídíme, že měli na mysli hřiby žlučníky, kterým se místy říká satani, patrně pro jejich hořkost a následný vztek po ochutnání,“ vypráví mykoložka

Co z něj připravit?

Ze satana určitě nic. Hřib satan je zasyrova velice silně jedovatý, při perfektní tepelné úpravě se sice jedovaté látky odbourají, to ale neznamená, že nemůže způsobit silné zažívací problémy. Je dost možné, že ze všech konzumentů bude mít smůlu jen jediný strávník. Za zkoušku to ale určitě nestojí a ke konzumaci je nevhodný. Navíc dospělá houba silně páchne po shnilém zelí, nebo dokonce i mršině.

„Satan je docela vzácná houba a pak existují zcela jistě chutnější druhy. Navíc velké plodnice docela silně zapáchají, připomínají až rozkládající se maso,“ odrazuje od konzumace mykoložka. „Přesto ale vím o pár lidech, kteří otravu satanem prodělali. Dokonce i tepelně opracovaným. Takže experimenty tímto směrem rozhodně nedoporučuji,“ doplňuje T. Tejklová.

Jakou otravu může konzumace způsobit?

K tomu abyste poznali, co hřib satan umí, stačí ochutnat opravdu jen malý kousíček v lese. Citlivější jedinec nemusí ani „ten kousíček“ spolknout, a i tak si způsobí otravu. Za otravou stojí látka zvaná bolesatin. Otrava může trvat i déle než 6 hodin a je více než na místě vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc.

Jaké jsou příznaky?

• velmi silné a trvající žaludeční a střevní potíže s nástupem do pár desítek minut
• bolesti břicha
• dehydratace
• zvracení
• vyčerpání
• silné krvácení
• pokles krevního tlaku a ohrožení základních životních funkcí

Zdroj: Hana Ferynová, autorský článek