GLOSA: Průšvih novinářů nejde zakrýt tvrzením, že Babiš je hrozbou pro demokracii

Když jsme na tomto webu zveřejnili komentář kolegy Jakuba Kvasničky s titulkem Největším poraženým voleb jsou fandící novináři, reakce části twitterové veřejnosti byla až hysterická. Média prý sice mají být objektivní, v prezidentské volbě šlo však o víc – jeden z kandidátů totiž představoval nebezpečí pro Česko. Chce se zvolat: „Přepište dějiny!“

„Mají novináři právo fandit? Nemají. Fandí? Fandí. Jako zběsilí. Respektive část z nich. Víc a víc,“ psalo se v komentáři s odkazem mimo jiné na rozjuchané příslušníky médií ve volebním štábu generála Petra Pavla.

ČTĚTE TAKÉ: I novináři řvali jak na fotbale, říkají Pavlovi marketéři k sobotní tiskovce

„Začínají se vynořovat moudra typu, že to mnozí novináři přehnali, když se jasně postavili na stranu Petra Pavla. Já bych řekl, že by to platilo, kdyby stál proti Pavlovi demokrat, který neohrožuje naši národní bezpečnost,“ napsal na Twitter například politolog Jiří Pehe. Argumentace dalších zastánců novinářské angažovanosti se nesla v podobném duchu – Babiš představuje nebezpečí, je povinností médií upozornit na to veřejnost (a přispět tím k výsledku voleb i nadržováním protikandidátovi).

Jenže tohle je přeci strašně nebezpečné, přičemž vůbec nejde o Babiše, který má být po zásluze kritizován – jako každý jiný. Jde o to, že pokud podle této logiky kandidáta A uznáme za nepřijatelného, automaticky tím můžeme fandit kandidátovi B. Dnes je kandidátem A Babiš, příště to může být kdokoli jiný.

Kromě toho, kdyby hnutí ANO skutečně ohrožovalo náš stát, musel by je už dávno rozpustit Nejvyšší správní soud. Ale nestalo se. Ani kupříkladu KSČM. K demokracii patří i strany, jejichž představitele část veřejnosti bytostně nenávidí.

Babiš – jakkoli ho z mnoha důvodů můžeme nesnášet – demokracii neohrožuje. Dokonce ani tak často zmiňované prozápadní směřování. Někdo si skutečně myslí, že Babiš zavede diktaturu? Proč to neudělal, když byl premiérem? A pokud má být expremiér jenom „plíživou“ hrozbou, pak by někdo jiný mohl namítnout, že osekáváním demokracie jsou naopak třeba vládní plány v boji s dezinformacemi.

Pokud chce část novinářů legitimizovat stranický způsob psaní svými subjektivními pocity, že druhá strana není demokratická, mohla by jiná skupina médií dojít podobně demagogicky k závěru, že zlo přichází od vlády a ohlásit, že odteď bude referovat výhradně přátelsky o ANO, SPD a třeba Trikoloře.

Pak bychom se ale museli vrátit k praxi stranických médií se svou příslušností vepsanou v záhlaví anebo preventivně všechna média označit za dezinformační.

Tagy:
Twitter Andrej Babiš demokracie KSČM Petr Pavel ANO 2011 Česko Jiří Pehe Svoboda a přímá demokracie Nejvyšší správní soud České republiky