Děsivá reportáž. Matky bez domova vraždí své děti alkoholem a drogami!

Do naší redakce přišel dopis obsahující příběh, který nás, na leccos zvyklé a vůči mnohým věcem již imunní redaktory nenechal chladnými. Sdílejte, prosím, tento článek, aby se mohlo proti krutému zacházení s dětmi a zvířaty v rukou žebráků bojovat.

Pozor! Jedná se o děsivý případ týrání malých bezbranných dětí. Ty se v rukách vlastních matek stávají věcí, příjmem a položkou, která se dá po pár měsících nahradit jako sešlapaný pár bot.

Když jdete po ulici, kolik z vás se zastaví nad žebrákem? Kolik z vás neodvrátí zrak jinam a nevěnuje se raději stánku s květinami nebo nudné výloze s mobilními telefony. Ruku na srdce, děláme to skoro všichni. Jen v případě, že dotyčný bez domova má u sebe rozkošného spícího psa nebo nedej bože drží na rukou spící dítě, se nám zželí nebohého rodiče nebo majitele psa a z kapsy vytáhneme pár drobných, které přihodíme do kelímku zejícího prázdnotou. Naštěstí případy, kdy na ulicích žebrají matky s malými dětmi jsou u nás ojedinělé. Ale takové děsivé výjevy jsou v asijských i jiných evropských zemích na denním pořádku. Tento konkrétní případ však pochází z Rumunska, a pokud jste slabší povahy, měli byste přestat číst.

Mladý muž z USA žil jeden rok v Rumunsku. Na cestě do práce míjel vždy několik žebráků. Muže i ženy všech věkových kategorií. Přiznal, že po nějaké době si vytvořil imunitu proti pohledům na špinavé lidi prosící o zapomenuté mince. Svůj zrak odvrátil a po několika týdnech ho už ani odvracet nemusel. Prostě se jen díval skrz lidi prosící o peníze, jako by tam nebyli.

V jednom případě bylo však těžké sklopit oči nebo neregistrovat existenci jedné nešťastnice. U stanice metra, kde ráno vystupoval, totiž seděla žena těžko identifikovatelného věku držící na rukou malé dítě. Batole mohlo být staré rok, dva i tři. Každé ráno hezky spinkalo v náručí své biologické matky, která zoufalým pohledem sledovala kolemjdoucí. Mladý muž se u matky občas zastavil, dal jí peníze, někdy přinesl jídlo. Žena však nikdy nereagovala, zřejmě byla ta nešťastná duše rozzlobená na celý svět, ve kterém její dítě žije.

Žena ho začala zajímat víc a víc. Jak se ocitla na ulici? Co stojí za jejím nešťastným osudem, proč se dítěte nevzdá a neodloží ho do sirotčince, kde by dostalo alespoň základní péči? Je to jisté, brání jí v tom mateřské pouto, pomyslel si mladý muž. Po třech měsících se na cestě do práce opět zastavil, aby ženě donesl nějaké jídlo a drobné. Podíval se na děťátko, které mělo na sobě to samé špinavé oblečení. Již několik týdnů se snažil najít pro matku řešení, možnost, jak ji dostat z ulice do azylového domu. Sociální pracovnice však jeho prosby ignorovaly, za ženou nikdy nepřišly… Když mladý muž poklekl k ženě, viděl, že v ruce drží zcela jiné dítě. Nebylo to dítě, které v minulosti vídal a kterému nosil čerstvé ovoce. Kde bylo? Kde, sakra, bylo? Pomyslel si muž a v tom mu během pár minut došlo to, co celé týdny neviděl. Jak mohlo batole spát celý den? Děti jsou přece tak živé! Neposedí, chtějí poznávat celý svět, chtějí objevovat nové věci. Děti přece neprospí celý den! Jeho oči zalily slzy. Křičel na ženu, kde je její dítě, ale odpověď znal. Žena na něj jen zasyčela, ať vypadne. Muž zavolal policii, nepřijela. Kolem něj se vytvořil shluk mužů, zřejmě kumpánů spojených s žebračkou. V tu chvíli si muž uvědomil, že tento boj vyhrát nemůže, stejně tak jako ho nevyhrálo dítě, které bylo zřejmě celý svůj kratičký život pod vlivem drog. Místo človíčka, který by měl odhalovat krásy života, z něj udělala jeho vlastní matka umírající loutku. Sdílejte, prosím, tento článek, aby se mohlo proti krutému zacházení s dětmi a zvířaty v rukou žebráků bojovat.