Extrém

2. března 2015 16:50

karin snydrova

Kniha džunglí v realitě: Šokující příběhy sedmi dětí, které vychovala divoká zvířata

I když nejsou zvířata moc dobrá v počtech nebo četbě, dokážou lecčemu naučit i lidská mláďata. A konkrétně tyto děti se od nich naučily to nejpodstatnější – jak přežít.

Následující děti neměly to štěstí a narodily se do špatných rodin. Jejich vlastní rodiče je buď opustili nebo dokonce týrali. Ujala se jich divoká zvířata, která je přijala za své a ony se tak staly součástí jejich smečky.

1. Natasha Mikhailova

Natasha Mikhailova žila se smečkou psů a koček v opuštěném bytě

V roce 2009 byla nalezena pětiletá Natasha v ruském městě Chita. Její vlastní otec a prarodiče ji zanechali v opuštěném bytě se smečkou psů a koček. Když se ji konečně podařilo zachránit, byla dívenka schopná komunikovat pouze štěkáním a chodila po všech čtyřech. Jedla a pila z misky za pomoci jazyka. I když evidentně trpěla podvýživou a na svůj věk byla velice malá, netrpěla žádnými většími problémy. Na této fotografii vypadá na pouhé dva roky, ale bylo jí už pět. Natasha byla umístěna do rehabilitačního centra.

2. Vanya Yudin

Vanya Yudin byl objeven v místnosti plné ptactva

V roce 2008 našli sociální pracovníci v Rusku sedmiletého chlapce v místnosti plné ptáků. Všude kolem se povalovaly ptačí výtrusy a krmení. Vanya za celý svůj život nikdy nepromluvil s jinou lidskou bytostí. Jeho komunikace spočívala v napodobování zvuků ptactva a mávání křídly. Vanya byl poslán do rehabilitačního zařízení.

3. Bello

Šimpanzí chlapec z Nigérie

Bello, také známý jako šimpanzí chlapec, byl nalezen v roce 1996 v Nigérii, kde žil se svou náhradní šimpanzí rodinkou. Opice se ho ujaly, když byly Bellovi pouhé dva roky. Chlapce pravděpodobně opustila rodina kvůli jeho mentálnímu postižení. Bello používal při chůzi své nohy, ale ruce nechával přesně jako lidoopi spuštěné podél těla. O mnoho let později chlapec stále nebyl schopen komunikace s ostatními lidmi a v mnoha ohledech se choval pořád jako šimpanz. Byl umístěn do sirotčince.

4. Oxana Malaya

Oxana Malaya vyrůstala po dobu pěti let se smečkou psů

Když byly Oxaně tři roky, opustili ji rodiče. Holčička byla zanechána na pospas hladu a mrazu. Malá dívka našla útočiště u místních psů. Žila s nimi dalších pět let, až do té doby, než ji objevil soused. Není divu, že se po těch letech Oxana chovala jako pes, přivolané úředníky dokonce přivítala hlasitým štěkotem. Dívka se v rehabilitačním centru zotavila a zcela socializovala. Nyní žije poklidným životem.

5. Daniel

Daniela našla v Peru skupina turistů mezi stádem divokých koz

V roce 1990 objevila skupina turistů v horách mezi stádem koz dvanáctiletého chlapce. Ten přežil v divočině osm let jen díky kozímu mléku, kořínkům a nejrůznějším bobulím. Daniel se pohyboval na všech čtyřech končetinách. Růst jeho kostí se přizpůsobil tomuto stylu chůze a na rukou se mu vytvořily tak velké puchýře, že postupem času vypadaly skoro jako kopyta. Daniel neměl žádné jazykové schopnosti, ale uměl komunikovat se zvířaty ze ,,svého” stáda. Poté, co se chlapec vrátil zpět do civilizace, se o něm téměř nic neví.

6. John Ssebunya

John Ssebunya se svou náhradní rodinou – tlupou kočkodanů

John se stal ve svých čtyřech letech svědkem brutální vraždy své matky. Vrahem byl druhý z jeho rodičů. Strachy vyděšené dítě uteklo ze své rodné vesnice v Ugandě do divoké džungle. Tam se ho ujala tlupa kočkodanů, která ho opatrovala a starala se o něj, jako by byl jedním z nich. John žil s opicemi celé tři roky. V roce 1991 ho lidé v džungli našli a zachránili. To ovšem zdaleka neproběhlo tak lehce, jak by se mohlo zdát. Jeho adoptivní opičí rodina Johna totiž odmítala vydat. Později svým zachráncům sdělil, že ho kočkodani objevili po pěti dnech strávených v divočině. Naučili ho, jak si obstarat potravu a vyšplhat na stromy.

7. Ivan Mishukov

Ivan Mishukov byl vůdcem psí smečky

Když byly Ivanovi čtyři roky, utekl pryč ze svého domova, protože byl zneužíván. Aby neumřel hlady, žebral na ulicích o jídlo. Potraviny však rozdělil i mezi několik toulavých psů. Výměnou za to ho zvířata chránila a bránila před umrznutím. Někteří pozorovatelé dokonce tvrdili, že Ivan byl přímo vůdcem smečky. O dva roky později policie chytila štěkajícího a vrčícího Ivana a odvezla jej do rehabilitačního centra. Dnes vede chlapec normální život, což je vzhledem k okolnostem opravdu obdivuhodné.

-nos-

A co se stane, když se naopak zvířata začnou chovat jako lidé?

Sdílejte článek

Přečtěte si také