PŘÍBĚH: Chlapec se kvůli obřímu nádoru na krku málem udusil. Během operace mu pak visel život na vlásku

Jedenáctiletý Jose Antonio Ramires Serrano z Mexika neměl dětství jako ostatní kluci. Nemohl jezdit na kole, běhat či si hrát se svými sourozenci. Na krku měl totiž obrovský nádor, který by ho dříve či později udusil. Podstoupil tak náročnou operaci, která mu měla zachránit život. Málem ale zemřel.

Nádor naštěstí nebyl zhoubný, ale kvůli němu se Josemu Antoniovi dělaly velké cysty. Navíc hrozilo, že pokud se zraní, tak vykrvací. Měl tedy zakázáno běhat, jezdit na kole, hrát si s ostatními kluky a dokonce i se svými sourozenci.

Prakticky nemohl vše, co kluka v jeho věku těší. Lékaři se jej sice snažili léčit rok a půl pomocí léku sildenafil, který většinou zabírá u mladších dětí, ale marně. Nádor se nezmenšoval.

Jose Antonio se tak dál potýkal s dýchacími problémy, protože mu nádor tlačil na krk a plíce. Tělo měl kvůli němu zdeformované, nemohl zvednout levou ruku a navíc se mu do nádoru dostala infekce. Obří deformace už zkrátka musela pryč.

Jednoho dne si ho ale venku na ulici všimli misionáři z nedalekého kostela a domluvili mu operaci v nemocnici v Novém Mexiku. Do té doby se kvůli možným komplikacím nikdo Joseho operovat neodvážil.

Chlapec byl před zákrokem velmi nervózní. "Nikdy jsem na operaci nebyl a mám docela strach."

Strach měla samozřejmě jeho rodina. Věřila ale v dobrý výsledek. "Chci ho vidět běhat, skákat, hrát fotbal s kamarády a dělat všechny věci, které doposud nemohl," doufala jeho matka.

Joseho Antonia nakonec operovalo dvanáct lékařů po dobu 16 hodin. Operace se ale natolik zkomplikovala, že chlapec při ní málem zemřel. Velmi krvácel a lékaři mu museli provést velkou transfuzi krve. S narůstajícími se problémy se nakonec lékaři rozhodli operaci ukončit a Josemu tak neodstranili nádor úplně.

I tak ale zákrok považují za úspěšný. Chlapec se brzy probudil a z výsledku byl nadšený. "Už nemusím na sobě nosit takovou váhu, konečně mohu zvednout ruku a hrát si s kamarády!"

"Děkuji lékařům i pastorům z kostela. Hodně mně i mé rodině pomohli. Jsme jim opravdu vděční."