Čtyřnásobný držitel Grammy Keb’ Mo’ představí svoji sólovou show v Praze

Američan Keb’ Mo’ patří mezi hrstku osobností bluesové scény, které jsou schopny přesáhnout žánrový rámec. Písničkář, multiinstrumentalista a producent oslovuje už přes čtvrt století posluchače napříč hudebním spektrem. Rád experimentuje s doprovody od elektrické kapely po symfonický orchestr. Odborníci se však shodují, že nejsilnější je jako sólista. A takto se představí i českému publiku v rámci letošního Bluefestu 16. července v pražském Divadle Archa.

Sedmašedesátiletý Kevin Moore, používající na hudební scéně „pouliční“ variantu svého jména Keb’ Mo’, sice vyrůstal v Kalifornii, ale jeho rodiče pocházeli z tradičních bluesových lokací Louisiany a Texasu. Jako většina kolegů coby první hudební styl nasával v dětství gospel, už na začátku 70. let hrál v bluesové kapele bývalého člena psychedelických Jefferson Airplane Papa Johna Creache. V dalších letech působil jako autor písní pro jiné interprety, studiový producent i hudebník a objevil se po boku takových bluesových veličin jako byli Albert Collins nebo Big Joe Turner. Na samém počátku 90. let si zahrál v divadelním muzikálu Spunk, kde ztělesnil pouličního bluesového hudebníka, a právě tato role jej inspirovala k nalezení nové umělecké identity.

„Nikdy jsem si nepředsevzal, že budu bluesovým hudebníkem. Ale blues je velmi mocné a zprostředkovává to, co dělám. Probouzí ve mně pocit skutečnosti,“ říká. Jeho debutové album nazvané prostě Keb’ Mo’ (1994) dosáhlo v prodeji na zlatou desku. Protagonista se na něm přihlásil k hudbě přímo vycházející ze starých mississippských vzorů. Obsahovalo mj. dvě coververze nejvýznamnějšího meziválečného bluesmana Roberta Johnsona. Keb’ Mo’ se stal nejviditelnějším představitelem nové bluesové vlny, kterou spolu s ním vyprovokovaly takové osobnosti, jako je například Corey Harris, Alvin Youngblood Hart nebo Guy Davis. Následující alba Just Like You (1996) a Slow Down (1998) získala Grammy v kategorii Současné bluesové album, což se pak opakovalo ještě v roce 2004 s titulem Keep It Simple. Na všech albech výrazně převažovala jeho vlastní autorská tvorba, byť se pravidelného „vytěžování“ posluchačsky vděčného johnsonovského archivu, jež se stalo jedním z rysů jeho tvorby, nikdy nevzdal.

View this post on Instagram

A post shared by Keb' Mo' (@kebmomusic)

Postupem času Keb’ Mo’ rozšířil svůj záběr o další žánry. Na album Peace... Back by Popular Demand (2004) nahrál originální úpravy světových protiválečných songů, včetně Lennonovy Imagine nebo Dylanovy The Times They Are A-Changin’. Album BLUESAmericana (2014) – s nímž koncertně debutoval Praze ve zvukově ne zrovna ideálním prostředí Španělského sálu Pražského hradu – se svezlo na vlně vzrůstajícího zájmu o žánr Americana. V tuto chvíli je posledním titulem jeho diskografie mimořádně úspěšná a další Grammy oceněná spolupráce s legendárním Taj Mahalem pod názvem TajMo, jež také získala koncertní podobu. Na 14. června chystá Keb’ Mo’ nové album s názvem Oklahoma.

Keb’ Mo’ se v roce 2003 výraznou měrou podílel na projektu slavného filmového režiséra Martin Scorsese Presents The Blues. Je aktivním přispěvatelem charitativního internetového projektu Playng For Change / Song Around The World. Jeho písně nahráli například B. B. King, Buddy Guy, Dixie Chicks, Joe Cocker nebo Robert Palmer. Jeho styl hraní dokonce inspiroval legendárního výrobce kytar Gibson k výrobě speciální edice akustické kytary „Keb’ Mo’ Signature Bluesmaster“. Spolupracoval s řadou dalších hudebníků, jako Bonnie Raitt, Jackson Brown, Cassandra Wilson, Buddy Guy, Amy Grant, Solomon Burke nebo Little Milton.

Na pražském koncertě Keb’ Mo’, který brilantně ovládá hru na všechny druhy akustických i elektrických kytar, včetně resofonických, a je také vynikajícím zpěvákem, nabídne mimořádné setkání s aktuální a stále velmi tvůrčí osobností bluesové scény.

V úvodní části večera vystoupí rakouský bluesový písničkář Ripoff Raskolnikov, jedna z nejvýraznějších osobností středoevropské bluesové scény. Ve své tvorbě navazuje na ty nejsyrovější představitele meziválečného blues – Roberta Johnsona, Skipa Jamese nebo Blind Willieho McTella. Stejně jako jeho slavnější kolega Keb’ Mo’ si ale zakládá na tom, že své vzory nekopíruje, využívá jejich potenciálu k obohacení vlastního nezaměnitelného výrazu.