Punkoví Lunetici se vrací na dva koncerty: rozhovor s Josiem Vařekou (nejen) o Koblížcích

Pop punkoví Koblížc! si zažili dlouhou cestu vzhůru na vrchol a strmý pád ke konci kariéry. Teď dochází ke znovuzrození kapely. V původní sestavě se punkáči objeví dvakrát – 9. května v pražském Rock Café a 24. května zahrají doma, v Šumperku. V Rock Café je podpoří kapely ATD a Láska.

Kde se vzal nápad vykopat opět Koblížky z hudebního hrobu?

V první řadě tu je fakt, že jsme slavili desetiletý výročí založení Koblížků. Taky jsme si spolu už dlouho nezahráli, tak se to tak sečetlo. Chtěli jsme zahrát starý pecky pro lidi, který na tom vyrostli a měli to rádi. Teď nás drží klukovský nadšení, který jsme měli na začátku života Koblížků.

Je pravda, že budete vystupovat v původní sestavě – tedy Josie, Brandy, Filip a Bob?

Přesně tak. V té původní čtyřce jsme kapelu založili a rozjeli. Společně jsme si toho dost zažili a napsali jsme největší pecky. S klukama jsme dosáhli největších úspěchů.

A co vás tenkrát pohřbilo?

Když se nebudu nijak vrtat v tom, jak se měnila sestava a tak podobně, tak... no, asi to bylo dobou. Koblížč! byli fenomén doby. Byli jsme něco jako Tokio Hotel počesku. Tenkrát frčelo EMO a podobný věci a my jsme se na tý vlně svezli. Naši posluchači ale vyrostli a dospěli. Na koncertech nám ubývalo lidí a časem jsme poznali, že už to dál nemá smysl. Generace, kterou jsme oslovovali, byla pryč a další už se nechytla. Asi jsme byli něco jako punkoví Lunetici. Prostě kapela jedný generace.

Takže jste ke svému konci došli stejně raketově, jako jste se kdysi rozjeli?

To je omyl, my jsme dobrejch pět let hráli po šumperskejch klubech a okolí. Žádnej raketovej start se nekonal. Nikdo do nás nenasypal milion. Nikdo nás nevytáhnul z bahna. Ten Slavík, co jsme nakonec dostali byl takovej úlet... ale určitě zaslouženej, protože jsme byli nejlepší.

My tehdy měli ještě tu výhodu, že jsme začali mladý lidi oslovovat přes Youtube, kde jsme měli kromě hudebních klipů i takový… dneska můžu říct, že to byly rádoby vlogy. Vlastně jsme byli na český scéně snad první vlogeři. Když nad tím tak uvažuju, byli bychom dneska celkem úspěšný influenceři. Koncerty, klipy, vlogy, muzika na Bandzone – jo, to by byl recept na úspěch. Možná příště.

Chystá se něco dalšího kromě koncertů v Rock Café a doma? Řekněme další koncerty, turné nebo nové album?

S Koblížkama je to zatím všechno. Nic dalšího neplánujeme. Máme i svoje projekty. Já teď budu v dubnu rozjíždět čtvrtou sezónu s Walda Gangem. S Marcusem Tranem navíc chystáme novej EDM projekt s názvem Stellarz. V rámci toho se chystáme od podzimu vyrazit do klubů rozhejbat lidi na place. Víc k tomu zatím neřeknu, nechci zkazit překvapení, ale bude to nářez.

Chápu, vrátíme se tedy ke znovuzrození Koblížků. Je možnost si najít playlist na chystané koncerty?

Chystáme to jako překvápko. Asi to překvapí i nás, protože to zatím ještě řešíme. Určitě to ale bude průřez songama ze všech čtyř našich placek. Budou tam teda i věci, co jsme napsali v patnácti a na kterejch naši fanoušci vyrostli.

Na čem jsi vyrostl ty? Co sám posloucháš?

Já neposlouchám nic. Když ráno vstanu, pustím ČT 24. Když jedu autem, poslouchám ČRo Plus, takže kecací rádio. Neposlouchám muziku skoro vůbec, ale když se občas nalámu, tak pařím na starý pecky od Turba nebo Starejch pušek.

Ještě na závěr – ve Walda Gangu jsi nejmladším členem. Ke komu tam máš nejblíž?

Nemám rád nikoho a nikdo nemá rád mě.