RECENZE: Arakain se toho nebojí!

Metalová stálice Arakain se rozhoupala a naservírovala nám zbrusu novou desku s mystickým názvem Jekyll & Hyde. Ač se na album čekalo tři roky, rozhodně se vyplatilo si počkat. Právoplatný nástupce placky Arakadabra svého předchůdce často zastiňuje svým zvukem i texty. Na tvorbě písní se krom obvyklé dvojice Kub a Mach podílel i Protheus ze sesterské bandy Dymytry nebo Fabien z Forrest Jump. Dvanáct kousků zabere necelou hodinu a my slibujeme, že si album nepustíte jen jednou.

Áčka vypustila před uvedením desky na trh píseň "Dnes ještě ne", která zároveň celé album otevírá. Tenhle kousek dokáže svým bezprostředním surovým nástupem způsobit nemenší překvapení než atomová hlavice v obýváku. Ve zjednodušené formě nám text přiblíží klasický příběh o tom, že není možné si klást malé cíle a „pouhý“ úspěch. Poté, co ze sebe otřepete šrapnely téhle řeže, následuje "Znal bych rád". Na pozadí dozvuků trashové minulosti kapely zaznívají klasické otázky typu „Proč pravdu diktuje, kdo má větší kvér?“ Pozorný posluchač si může všimnout zdrsněného podání inspirace v riffu z písně Detroit Rock City od Kissáků.

"Šestý smysl" dokáže posadit na zadek toho, kdo si usmyslel, že se zvedne a dojde otočit volume na přehrávači doleva, protože na něj vztekle buší sousedi. Hutné hudební nálože střídají meditativní pasáže, které jen připravují uši na další masakr. Příběh temného bojovníka celou atmosféru jen podporuje. U kytarového sóla už určitě mává hlavou i stará domovnice! Podobná nálada uvozuje klidnější, ale o to hutnější, "To, co chceš mít". Pomalejší tempo úvodu této lahůdce neubírá na kvalitě, protože nás odměňuje řádnou náloží riffů a pekelné atmosféry.

Nekompromisně se valí vpřed mašina "Kompromis". „Ta rána v zádech je kompromis,“ jasně ukazuje pojetí tohoto „kompromisu“, který rozhodně není tím, čím by měl být. Opět se dostáváme do temné nálady, která však ani zdaleka není chmurná. Z hlubin černočerných nálad textu vláčí posluchače za límec do světla hudba a zpěv Honzy Toužimského. Zde je nejjasněji cítit rozervanost i ucelenost celého vyznění alba – právě tak, jak tomu bylo u příběhu Dr. Jekyll & Mr. Hyde. Když už myslíme, že tohle nic nepřekoná, zjistíme, že "Sny dávají křídla" a že přichází v tempu běhu Usaina Bolta. Na moment se podíváme do tváře světla, než přijde chvíle, kdy „... den odchází, s nocí se střídá.“

Ani na moment si nelze myslet, že propadneme "Sítí", která sice v úvodu pěje o trpělivosti, ale sama na nic nečeká. Pavoučí jed je v podání Arakainu sice slaďoučký, ale rozhodně je více než smrtící, vždyť je jasné, že „... jeden zemře, druhej může žít.“ Zklamání láskou a ledové mrazení z jejího krachu přináší "Hathor". Inu, někdy se stane, že z rozpadu lásky vznikne zlobou živená nenávist. Opačnou náladu přináší "Jen vaše ruce". Na tomto tracku se podílela svým hlasem Lucie Bílá, která se opět projevuje jako člen skupiny. Jak lépe vzdát poklonu svým fanouškům, než o nich napsat píseň, která jim děkuje za podporu?

Krvavý "Hřích" jako kdyby lákal do hlubin středověku, kde se kopce a vrchy zdobily alejemi šibenic a krkavci se krmili na mase popravených. Krátká exkurze do minulých dob ubehně jako voda a je v mžiku vystřídána "Signály". Technofobická píseň jasně ukazuje problém neustálého spoléhání se na technologie a nekonečné zírání do displayů telefonů. Není na čase se zamyslet nad naším způsobem života, když před Arakainy zpívá o podobném problému i Xindl X v Alence?

Velkolepým zakončením alba je píseň "Jekyll & Hyde", která dává název celé desce. Podobně jako v "Kompromisu" je dokonale cítit rozervanost a celistvost nejen alba, ale i každého z nás. Každý v sobě má jak Jekylla, tak Hyda. Otázkou je, kdo krmí kterou polovinu své osobnosti více.