ROZHOVOR: Měl jsem vždy velkou kliku na lidi, uvádí Michal Horák

Písničkář (a student učitelství pro 1. stupeň ZŠ) Michal Horák vyprodal v neděli 3. listopadu pražskou Malostranskou besedu, a to dokonce dvakrát za sebou. Ještě před prvním koncertem nám poskytl rozhovor nejen o svém debutovém albu.

Začneme trochu obligátně – jaké máte ze svého debutu pocity?

Je to první album, tak jsem měl pochopitelně strach, ale myslím, že se fakt povedlo. Dlouho jsem se na cédéčko necítil, a to se v hudbě pohybuji nějakých osm let. Až spoluprací se Supraphonem se to vyvrbilo a navíc mám už dost osvědčených písniček.

Jednoduše – jsem na to hrdý a každá píseň je moje srdcovka a na každé mi hostují kamarádi.

Vaši kamarádi by měli být i na křtu. Kdo všechno tu bude?

Samozřejmě Pokáč jako kmotr – s ním si vyšvihnu i náš poslední singl "Netušim". Pak tu budu mít Voxela, což je můj druhý folkařský brácha.

Hostovat mi bude i Pavel Čadek, kolega písničkář z Brna. Ten teď jede turné s Pokáčem a mně bude dělat předskokana – to je vlastně poprvé, co nebudu předskokan já, ale někdo ho bude dělat pro mě.

Na duet "Jak to s náma lásko bude" jsem si pozval skvělou zpěvačku a dabérku Vendulu Příhodovou. Pak tu samozřejmě bude houslista Adam Černík a můj dlouholetý kamarád David Ryška, kterému se říká Pavouk. S ním si zase střihnu "Vysokoškolskej song".

Jak probíhal výběr písní na cédéčko? Nezařadil jste třeba "Mezinárodní".

To je zrovna moje srdcovka, ale po brainstormingu jsme se shodli s ostatními, že by se nehodila do konceptu a kontextu alba.

Jinak šlo o písničky, které se osvědčily a které lidi znali. Většina vyšla jako singly. Některé jsme po zvukové stránce zachovali a některé zgruntu překopali. Konkrétně to je třeba Koudelka s cimbálovou muzikou. Někdy byly změny i spontánní. Tak se dostala Voxelova mandolína do písničky "Nemusí bejt".

Takže dnes odehrajete i písně, co se nevešly na album?

Určitě. Na albu je prostě takový standardní počet a určitě tím nezavrhuji ty ostatní věci. Řekněme, že to cédéčko je taková ochutnávka mojí tvorby.

Co, krom Michalova cédéčka, považujete za svůj největší úspěch?

Takový nehmatatelný úspěch je, že jsem to za těch osm let nevzdal. Samozřejmě mě hudba hodně baví, ale celou tu dobu to nevypadalo, že bych vydal nějaké CD nebo vyprodal dva koncerty jako dnes. O tom se mi ještě před dvěma lety ani nesnilo.

Také jsem měl vždy velkou kliku na lidi – na písničkářskou komunitu, v níž jsou i Pokáč a Voxel, na kamarády muzikanty z Hradce Králové i na Supraphon, díky němuž jsem tady a můžu pokřtít album. Nemůžu opomenout ani rodiče, protože mě dřív všude na koncerty vozili a dělali si na to čas, i když nemuseli. To byla třeba ve čtrnácti velká pomoc. Bez toho bych tu vůbec nebyl. Navíc rodiče a ségry jsou mezi prvními, kdo slyší novou píseň a mám tak okamžitě zpětnou vazbu.

Máte vedle rodiny i jiné referenční skupiny? Řekněme například jako Pokáč, který umisťuje demonahrávky na YouTube.

Já to dělám na koncertech. Nevím, jestli bych do toho šel i dnes. Přeci jen je to dnes trochu slavnostnější koncert. Ale když budou lidi chtít přídavek, tak mám jednu takovou novinku s pracovním názvem "Psí balada". Je tematicky dost podobná "Hej teto!".

Streamy, jako dělá Pokáč, nedělám. On je v tomhle úplně jinde. Dělá si k písním i animace, stříhá si je… Mně by to trvalo strašně dlouho a bylo by to úplně tristní.

Která píseň si získala takový ohlas, že bylo jasné, že ji budete hrát?

To je právě ta "Psí balada". Hrál jsem ji na zkoušku nedávno v Ostravě a měla větší úspěch, než jsem čekal. Jediný důvod, proč uvažuji, že ji nezahraji, je ten, že je stejně morbidní jako moje doména "Hej, teto!". Úplně bych se nechtěl uvést jako písničkář, co zpívá o mrtvých zvířátkách.

Ta Psí balada vychází z jednoho příběhu, co koluje po Praze. Mně ho vyprávěla kamarádka a ta absurdnost mě dostala, až jsem o tom napsal píseň.

Co vás inspiruje vedle takovýchto odposlechnutých příběhů?

Třeba u "Koudelky" to byl táta. Ten dělá starostu vesnice, kde bydlíme. Na Vánoce o něm chystám další píseň.

Každý má samozřejmě i nějaké vzory. O vás je známo, že je to například Karel Kryl. Co ale někdo současný?

Kryl spolu s Plíhalem jsou podle mě na úplné špičce textaření. Zároveň mám rád třeba Zdeňka Svěráka a jeho přístup k humoru. Kde koneckonců čerpat zkušenosti než od lidí, kteří tu jsou tolik let a jsou stále aktuální.

Cestou sem jsme v autě poslouchali novou desku Prago Union. Hudebně je to od mojí tvorby daleko, ale textově to je geniální. Z dalších současných mám rád třeba George Ezru nebo Eda Sheerana.

Pak mě baví filmová hudba. Baví mě přemýšlet nad tím, jak přemýšleli autoři té hudby.

Takže kdybyste dostal nabídku na tvorbu filmové hudby, tak byste do toho šel?

Moc rád. Nedávno jsem k tomu měl blízko, když si mě přizval Pokáč k hudbě pro jednu pohádku. On složil titulní píseň a mě si přibral na tzv. moodovky. Takže jsem tu jeho hudbu vždycky upravil podle nálady postav.

Kříží se vám někdy hudební a studijní život?

Studuju učitelství pro první stupeň ZŠ a teď mám aprobaci na hudební výchovu, což znamená, že se momentálně učíme základy, které už ovládám. Díky tomu mám i čas dělat věci okolo hudby.

Koneckonců u písně "Je to tak" jsme to spojili. Udělala se píseň a k tomu jsem to měl jako seminární práci na didaktiku.