American Barber in Prague: Kraig Casebier ukazuje Čechům své holičské umění

„Není to jen o holičském umění, chci, aby se tu zákazníci celkově cítili dobře. A i pro tyhle případy tady máme koutek s barem a mým oblíbeným bourbonem,“ prozradil jeden z klíčů k úspěchu Američan Kraig Casebier- americký holič, který svůj um předvádí v Praze.

Kdo by to byl řekl, že na pražském Smíchově můžete narazit na pravého amerického holiče! V jedné z postranních uliček Vám do očí padne originální design jednoho neobvyklého barber shopu. A co teprve, když zamíříte dovnitř! Stará kožená holičská křesla, americká vlajka i bar plný výborného pití. A k tomu všemu jeden sympatický Američan z rodu holičů, který se rozhodl své umění ukázat i Praze.

Na úvod Vám položím pár rychlých otázek, na které budu chtít slyšet rychlé odpovědi, ano?

Jasně, jdeme na to!

Nespoutané mládí, nebo moudré staří?

Nespoutané mládí.

Příroda, nebo město?

Mám rád obojí. Vyrůstal jsem na vesnici, jen dvacet minut od města. Bylo to perfektní místo, když jste chtěl být v přírodě, byl jste. A když se vám zachtělo do města, za dvacet minut jste byl v centru dění. Kdybych se měl ale rozhodnout, zvolil bych město. Miluju možnost jít do restaurace, barů a posedět s přáteli.

Praha, nebo Kentucky?

Definitivně Praha. Miluju to město, lidi. Nikdy se mi nestýskalo po domově dokud jsem nejel do Ameriky na loňské vánoční svátky. Bylo to vůbec poprvé za těch pět let, co tu jsem, kdy jsem navštívil rodnou zemi.. A právě v Americe mi došlo, jak moc mi chybí Praha. V ten moment jsem věděl, že Praha je můj domov.

Kniha, nebo čas s přáteli?

Přátelé

Bourbon, nebo české pivo?

Tak to je těžká otázka (smích). Asi bourbon. Bourbon je pro mě jako sladká odměna, takový dezert. Ale české pivo miluju a nikdy ho neodmítnu.

Osud, nebo náhoda?

Osud.

Česká, nebo americká kuchyně?

Americká kuchyně. Českou kuchyni mám rád, ale je opravdu moc těžká.

Sny, nebo realita?

Moje realita je momentálně až děsivě skvělá, ale já jsem jednoznačně snílek. Bez snění bych koneckonců nedosáhl toho, kým teď jsem a co dělám.

Jaké bylo tvé dětství v americkém Kentucky?

Měl jsem skvělé dětství. Bydleli jsme v městečku blízko Kentucky, krásné místo, každý rok se tam pořádají závody koní v tamějším koňském parku. Vyrůstal jsem se dvěma bratry, doba byla mnohem bezpečnější, i když většina domácností vlastnila zbraně, bylo to bezpečné místo. Přátelé z Evropy byli velmi překvapení, když jsem jim řekl, že jsem měl zbraň od sedmi let. No ano, v Kentucky to dříve nebyl žádný problém, už jako teenageři jsme s kamarády měli své vzduchovky a imitovali jsme různé střílečky. Doba byla jiná, klidnější a rozhodně nebyla ani zdaleka tak nebezpečná, jako je doba, ve které vyrůstají děti dnes.

Měl jsi nějaký dětský sen čím chceš být nebo co chceš ve svém životě dokázat?

Vždycky jsem chtěl být holič. Můj dědeček byl holič, otec také. Právě otec byl nejlepší holič v Americe, vyhrál dokonce prestižní soutěž All-American Barber Champion. Já jsem třetí generace holičů v naší rodině a tohle povolání mě vždy fascinovalo. Školu jsem neměl rád už od samého začátku. Pamatuju si, že když mi bylo šest a měl jsem jít poprvé do školy, táta mi slíbil, že když se mi tam nebude líbit, už tam jít nemusím. A já se po vyučování vrátil a řekl mu „Už nikdy se do školy nevrátím tati!“

Co myslíš, že by řekl tvůj dědeček, který byl také výborným holičem, o dnešních mužích a jejich vlasových střihů a stylu?

Právě teď se do módy opět vrací styl, ve kterém žil můj děda. Na dráhu holiče se dal v roce 1915, když byl v módě klasický střih, používání pomády. Krušné období přišlo v šedesátých letech, v éře hippie, kdy byly v módě dlouhé vlasy a muži služby holiče téměř nevyužívali. Každopádně můj děda by byl nadšený z dnešních účesů, protože jsou podobné těm, které znal.

A ještě jedna věc. Víš, kdo to byl Cary Grant? Taková mužská Audrey Hepburn. Měl skvělý klasický účes, který bude vypadat skvěle i v každé době.

Jaké jsou podle Vás rozdíly mezi českou a americkou mentalitou, ale i životním a módním stylem?

Mně osobně mnohem více vyhovuje česká mentalita. Česká republika je mnohem svobodnější, demokratičtější, než Spojené státy. Ano, je to paradox, protože právě Amerika je pro svou demokracii tak opěvovaná. Praha mi sedí víc, příležitosti, které se mi naskytly zde, by se nikdy v Americe nestaly.

A móda? Američtí muži mají raději volný styl, pohodlné džíny, boty a dlouhé vousy. Tady je v módě naopak styl úzkých černých kalhot, dlouhých asymetrických svetrů a culíků na temeni hlavy. Neříkám, že to tak mají všichni, ale vidím to tu mnohem častěji, než v Americe.

Jako holič pracuješ prakticky celý život, co nejlepšího jsi se naučil o střihu a stylu jak vlasů, tak vousů?

Naučil jsem se toho spoustu. Na vlasy používám břitvu, je to stará Německa technika která byla populární v 60-70 letech. Umožňuje nám dosáhnout uhlazeného vzhledu, je to opravdu úžasný nástroj pro holiče, když potřebuji odebrat hustotu, ale zachovat délku nebo kontrolovat vlny. Je to tradiční metoda a samozřejmě, že se musela přizpůsobit dnešní rychlé době. Holíme jinak, než můj dědeček na začátku 20. století a je to právě tím, jak moc jde doba dopředu. Jak ohledně vlasů, tak vousů. Speciálně vousy, ač se to tak nezdá, jsou zvláštní kapitola. Pokud má zákazník dlouhé vousy, je to stejně jako u stříhání vlasů- dávám si záležet na střihu i tvaru. Důležité je, aby vousy vždy na tvářích splývaly s obličejem a pak už záleží na střihu, který se nejlépe hodí k zákazníkovi.

Pokud by zákazníkovi vousy neslušely, řekl by jsi mu to?

Rozhodně. Měl jsem několik případů, kdy jsem musel říct, že to není dobrý nápad. Jak při úpravě vousů, tak i vlasů.

Myslíš si, že pořádný plnovous je zárukou mužnosti?

Ne vždy, ale většinou ano. Drsní motorkáři mají pořádný plnovous a ano, je to jeden ze znaků mužnosti. Muži s vousy vypadají mužněji.

Rád a často cestuješ? Kde mají podle tebe muži nejvytříbenější vkus a styl?

Cestuju velmi rád. A taky rád kreslím a vařím. Navštívil jsem kurzy kreslení ve Francii a v Itálii jsem se na kurzu učil vařit. A musím říct, že je spoustu míst na světě, kde mají muži dobrý vkus a starají se o vlasy i vousy. Rozhodně k nim patří Italové a Španělové, kteří si zakládají na tradičním střihu, jsou vždy upravení a jejich vlasy mají šmrnc. V Americe je styl mnohem víc uvolněnější co se módy i vlasů týče.

Kdo myslíš, že udává styl? Je to spíš mladá generace, nebo jsou vzorem starší významní muži?

Řekl bych, že je to taková kombinace obou generací. Spoustu mladých si oblíbilo tzv. old school, což je návrat zpět, učí se používat pomády a různé přípravky na vlasy, které byly běžné v minulém století. Když jsem byl mladý a s holičstvím začínal, pokládal jsem si podobné otázky velmi často. Kdo udává styl? Kdo říká, co je in a co ne? V současné době se spoustu lidí řídí tím, co se píše v módních časopisech, nechávají se ovlivnit módními stylisty, ale nejsem si jistý, že je to vždy ta správná cesta.

Chodí k tobě na stříhání i slavné osobnosti?

Ano, měl jsem to štěstí, že se do mých rukou svěří i slavné osobnosti. Naposledy to byl Matěj Rupert ze skupiny Monkey Business nebo třeba John Lynn Turner, frontman skupiny Deep purple, který byl hostem concertu v divadle Hybernia.

Co ty a český jazyk? Jsi tu již pět let, je znalost českého jazyka nezbytná pro život v Praze?

Popravdě musím říct, že český jazyk téměř nepotřebuju. Spousta lidí v Praze mluví velmi dobře anglicky a já se tak nemám potřebu česky učit, protože mě nic do toho nenutí. Bylo by to jiné, kdybych žil někde na vesnici, kde by mi nic jiného nezbývalo, ale takhle se přiznávám, že jsem líný se český jazyk učit. A také je pravda, že ani nemám moc času se studiu českého jazyka věnovat.

I do mého barber shopu chodí spoustu zákazníků cizinců. Myslím, že je to tím, že jsou zvědaví na Američana, který stříhá a holí podle tradičních metod. Protože i když už i tady v Česku barber shopů přibývá, ne všude vám nabídnou služby, které by vás čekaly v pravém americkém barber shopu. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč za mnou moji zákazníci chodí. Aby si vyzkoušeli, jak stříhá pravý americký holič.

Co dělá z obyčejného holiče toho výjimečného?

Určitě milovat to povolání. Já jsem nikdy nechtěl dělat nic jiného, viděl jsem dědečka, otce, můj bratr je také holič… Stříhání mě prostě baví. Dalším z důležitých bodů je určitě se stále učit něco nového. Mě je padesát a pořád se něco učím, protože pořád je se co učit. Stejně tak moji kolegové- Alena s Lukášem.

Alenu znám už nějaký ten pátek a hned, jak jsem jí začal učit holičskému řemeslu, jsem věděl, že má talent. Alena je umělkyně a to se s holičstvím velmi dobře prolíná.

Lukáš je tu teprve pár měsíců, ale velmi mě překvapil. Je zatraceně dobrý!

Ale jak jsem řekl, vášeň pro to, co děláš, v kombinaci s pílí učit se pořád něco nového je základ.

Koncept mého barber shopu je založený na pohodové atmosféře, kam si zákazníci přijdou popovídat, dát dobrý bourbon nebo si třeba zahrát na piano! To vše v kombinaci s kvalitní holičskou prací, dělá můj barbershop takovým, jaký je.

Zapojil jsi se do projektu DEVADESÁTIDENNÍVÝZVA.CZ... Projektu, ve kterém se naučíš jak zdravě jíst a pod dozorem trenéra budeš shazovat kila. Jak se na tříměsíční projekt těšíš? Věříš si, že to dokážeš? Máš problémy s váhou celoživotně?

Jsem takové „jojo“. Dokážu v krátké době spoustu kil shodit, ale poté je ještě rychleji nabrat. A takhle to mám celý život. Proto, když jsem Martina (Martin Habart-jeden z autorů projektu, pozn. red.) potkal na Burgerfestivalu, neváhal jsem a do výzvy se zapojil. Byl jsem zvyklý shazovat kila rychle, ale s kluky na to půjdeme jinak. Už to není jen o shozených kilech, teď už je to i o zdravém životním stylu. A to všechno pod dohledem kamer! Což je vlastně taky taková motivace!

Chci se naučit, jak vařit, ale taky kde se dobře a zdravě najíst. Budu pod dozorem jednoho z nejlepších trenérů v Česku - takže věřím, že výsledek bude skvělý. Zdeněk Kompánek se mnou bude řešit pohyb a nutriční terapeutka Sandra Figalová stravování. A když někdy něco poruším? To víte, že se přiznám! Jsem jen člověk, který má rád dobré jídlo i pití... Ale určitě si stojím za tím, že chci změnit svůj životní styl. Tak věřím, že to s týmem „devadesátky“ dokážeme!

A poslední otázka pro tebe jako chlápka z Kentucky. Máš rád Buffalo trace?

No jasně, že mám! Jen se jdi podívat za bar!