Daniel Hůlka: "Bulvár dopomohl k Ivetině smrti a teď tančí na její mrtvole."

Iveta Bartošová a Daniel Hůlka se krátce sblížili při zkouškách muzikálu Zdroj: profimedia.cz

Zpěváka Daniela Hůlku jsme vyzpovídali na veslařských Primátorkách. Rozpovídal se nejen o sportu, ale i o soukromí a dokonce i o Ivetě Bartošové.

Dane, setkáváme se u Vltavy, neláká vás vyjet někam k moři?

Samozřejmě láká, chystám se vyrazit někam s kamarádem Lubošem Brabcem, což je taková naše tradice, ale ještě nemáme přesně určené kdy a kam.

Pořád vás láká adrenalin nebo předejdete úrazům a nebudete riskovat při bláznivých sportech jako obvykle?

Úrazy mě provázejí celým životem a je to způsobeno tím, že žiju, jak žiju. Cestuju do extrémních míst, vrhám se do adrenalinových sportů - a úrazy k tomu patří. Takže asi dál budu riskovat. Jsem s tím smířenej.

Přesně před dvěma lety jste ležel na jednotce intenzivní péče v nemocnici Na Bulovce, kde vám operovali slinivku. Málem jste umřel. Přehodnotil jste po této zkušennosti váš žebříček hodnot?

Rozhodně. Úplně od základu! Doktor, kterej mě zachránil, mi řekl, že jsem to měl padesát na padesát. Za tu dobu, co jsem byl Na Bulovce, tam bylo se stejnou diagnózou pět lidí a z toho tři zemřeli, takže žádná sranda.

V čem vás to nejvíc změnilo?

To se takhle obecně nedá říct. Třeba… jsem přestal čůrat ve stoje (smích). Ale je pravda, že spousta věcí, které mi přišli strašně důležitý, jsou teď pro mě triviální a naopak.

Předpokládám, že láska pro vás není triviální. Proto mě zajímá: jste zadaný?

To je hodně osobní otázka a já se přiznám, že na ni nechci odpovídat. Vždycky, když jsem někde v novinách řekl něco o svém soukromí, o nějakém vztahu, tak to dopadlo špatně. Proto už radši nebudu říkat nic.

Ani o dětech?

Chtěl bych jedno a potřeboval bych syna, protože brácha má samý holky, tak abysme nevymřeli po meči. Ale nedá se na to tlačit.

Netikají vám biologické hodiny?

Zatím ne. Vždycky, když začnu být v tomhle ohledu nervózní, tak si vzpomenu na svého dobrého kamaráda a jednoho z mých životních vzorů Petra Jandu, který měl dítě v sedmdesáti.

Co vás v životě nejvíc naplňuje?

Moje práce. Asi to bude znít jako fráze, ale když člověk stojí na jevišti, povede se mu dobrý představení, tak je to to nejvíc, co může zažít. Hned za tím jsou u mě ženský a adrenalinový sporty.

Vím, že ve vašem životě hrají důležitou roli různá přátelství. Jak jste nesl odchod Ivety Bartošové a co si o jejím rozhodnutí ukončit život myslíte?

To je taková hrůza, že k tomu ani není co říct. Já už jsem jednou řekl, že ji podle mě zabili někteří bulvární novináři. Ty radši ani nebudu jmenovat. Samozřejmě do jejího vztahu doma nevidím a neviděl do něj nikdo…

Vyčtáte si, že jste něco neudělal? Nějak jí nepomohl?

Já jsem nemohl nic dělat. Naposledy jsem se s ní sešel na Vánoce, kdy jsme spolu dělali jeden pořad a zdála se v pohodě. Měl jsem hroznou radost, že hezky zpívala a že dobře vypadala, myslel jsem, že se to posunulo dobrým směrem, ale jak se nakonec ukázalo, tak to tak nebylo. Když nedávno přišla ta zpráva, tak jsem tomu původně nevěřil. Myslel jsem, že je to další bulvární kachna. Bohužel je to pravda a je to obrovská tragédie. Hodně lidí by se mělo chytnout za nos a stydět se za to, co předváděli a dál předvádí. Vidím to tak, že bulvár dopomohl k její smrti a teď tančí na její mrtvole.