27. března 2018 11:00
Ilona BlaškováExkluzivní rozhovor s dvojnásobnou olympijskou vítězkou Ester Ledeckou
Ester Ledecká Zdroj: instagram
Máme pro vás exkluzivní zpověď Ester Ledecké. Víte, nebo tušíte, po kom ta holka zdědila talent a obrovskou vůli vítězit? A hlavně, kdo je vůbec její přítel? Budete koukat!
Miláček národa a dvojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká dostala poděkování od ministryně obrany za úžasné sportovní výkony a za skvělou reprezentaci naší země. A naše redaktorka jí hned vyzpovídala!
Já jsem si připravovala na tebe první otázku a chtěla jsem říct, že máš za sebou úspěšnou sezónu. Přišlo mi to ale hrozně směšný říct jenom úspěšnou. Jako veleúspěšnou, megaúspěšnou - dvě zlatý, malý a velký křišťálový glóbus. Už jsi ti to došlo? Co jsi vlastně všechno dokázala a jak to ovlivní tvou budoucnost?
„No popravdě, jak ta sezóna pro mě pořád ještě pokračuje a ještě pár závodů pojedu, tak ještě jsem pořád v tom. Od olympiády do teď jsem se ještě nezastavila. Teď mám týden volno, tak mi to snad dojde.“
Jaký byl ten první moment? Protože nikdo nezapomene na ten tvůj výraz, když jsi dojela pro tu první medaili. Jaké byly první reakce rodičů?
„Mamka říkala: Tak to je dobrý to ještě můžeš být 15. Protože za mnou jelo ještě 15 závodnic a stejně jsem k tomu přistupovala já. Když už jsem konečně uvěřila, že mi ten čas nezmění, že to zůstane takhle a já jsem tam stála u té tabule a pořád na mě byly ty záběry a já jsem nechápavě čuměla a mamka s tátou stáli za mnou, tak jsme se objali a nikdo jako moc nechápal co se stalo. To nebylo, že by byla nějaká euforie.
Je pravda, že ti cestou na vyhlášení v Koreji pouštěli tátův muzikál?
„Je to tak. Já jsem to ani nijak nevyžadovala a vzadu jsem se doličovala, protože to bylo všechno narychlo. Koukám na tu obrazovku a na tom Jankův muzikál a říkám: Víte, že je to mého táty a oni: Jo slyšeli jsme něco.“
Ke Špindlu, je pravda, že jsi ve třech letech sjela černou a rozhodla ses, co budeš dělat? Že jsi to fakt věděla od těch tří let?
„Já jsem věděla, že mě to strašně baví. Postupem času jsem věděla, že mě víc než to trénovaní, baví mnohem víc závodění. Já jsem strašně závodivý typ. A tak to se mnou nějak rostlo, a když jsem si uvědomila, jaké v tom závodění můžou být cíle. Už od malička jsem snila o těch nejvyšších, protože jsem byla takový blázen už jako malá a říkala jsem si, že určitě jednou vyhraju zlatou medaili na olympiádě. A všichni říkali no jasně. A nakonec se to povedlo.“
Cítíš se jako super žena? Když se oblékneš do té kombinézy, kterou navrhl tvůj bratr, a stojíš na svahu?
„Určitě. Je to úžasný, že se tohle to povedlo a že jsem mohla v ní jet na olympiádu. Musela jsem mít výjimku, abych mohla v ní jet na lyžích. Je to prostě skvělý pocit.“
Co jsi říkala na český humor a na vtípky, co se objevily na sociálních sítích?
„Já jsem z toho byla nadšená a měla jsem radost, že Češi k tomu umějí takhle přistoupit a udělat si z toho takovou legraci.“
Musím říct, že český národ ocenil nejenom tvoje výsledky, ale i tvůj smysl pro humor. Jak jsi přišla na tiskovku s lyžařskými brýlemi, bylo to vážně, protože jsi neměla make-up nebo to byl vtip?
„Ne, nebylo. Vážně to nebylo kvůli tomu. Já jsem takový mimoň. To je o mně známý. Na všechno dost zírám, tak ty brýle jsou taky proto, že mi není vidět do očí.“
A maluješ se ráda?
„Takhle já mám ráda ten výsledek, když to udělá někdo za mě. Když mě někdo namaluje tak je to fajn. Když se maluju sama, tak je to daleko na delší čas a ten výsledek zdaleka neodpovídá té práci.“
Náhodou dnes ti to moc sluší.
„No protože to není moje práce. Dneska mi dělala make-up Lucka Janků.
Mě zaujala tvá image - ty péra ve vlasech a na krku. Co to znamená? To je nějaká psychická podpora?
„Tak trochu je mám pro štěstí. Já si je vozím každý rok z Coloreda z takového indiánského obchodu. A jednou jsem málem nestihla letadlo, protože jsem se nemohla rozhodnout který a nakonec jsem si koupila všechny. A mám jich hrozně moc, tak to je taková moje úchylka.“
Všichni vědí, že máš obrovské zázemí ve své rodině. Znám tvého tátu i mamču dlouhé roky, ale mamča s námi nikdy nechce mluvit.
„Paní Columbová“
Proč říkáš tátovi Janku?
„No to vzniklo za ty roky. Brácha mu taky říká Janku, protože máma mu taky říká Janku. Nikdy táto. Tak jsme se tak přizpůsobili.“
Do 18 let tě podporovali finančně tvoji rodiče a pak už jsi to zvládala sama?
„Jo, jo. Já musím poděkovat všem sponzorům. A vlastně Dukle! Je to opravdu čest. Jsem na sebe pyšná, že jsem se od 18let o sebe dokázala postarat sama. O sebe a svůj tým. Je to všechno dost nákladný.“
Dostaneš teď finanční ocenění za své výsledky, nenapadlo tě, že si něco koupíš ty sama, že se taky odměníš?
„Já bych si hrozně přála do týmu koupit dalšího člena, kdo by mi pomohl. Třeba kuchařku, protože tu bychom docela potřebovali. Teď jsem začala spolupracovat s dietologem a občas je to těžký dodržet, protože jak jezdíme po těch hotelech. Tam si člověk nemůže moc vybírat, takže tohle by bylo dobrý.“
A co ti uvaří maminka, když se vrátíš ze závodů nebo s tréninku?
„No maminka je se mnou většinou na všech závodech, takže když se vrátíme, tak jsme rády, když si lehneme a dáme si pizzu. Ale babička většinou dělá bramborový salát s řízkem. Tak doufám, že bude.“
Ty jsi prohlásila, že jsi po mamince zdědila tu její ztřeštěnost. Je to pravda?
„No já doufám! Kdybyste nás viděla spolu, tak to je strašná legrace. My když někam jdeme, tak nejdřív jde náš smích a pak vrazíme do dveří. A děláme si legraci ze všeho. Je s ní strašná legrace a já jsem hrozně ráda, že jí mám v týmu.“
Co jsi zdědila po tátovi a po dědečkovi, o kterém také hodně mluvíš?
„No já bych byla ráda, kdybych zdědila aspoň nějaké hudební geny. Ale bohužel.“
Neboj, nebudu tě nutit zpívat.
„Děkuji. Takže po tátovi vůli a po dědovi taky tu obrovskou vůli. Tedy doufám, že aspoň špetku té vůle, kterou mají. A doufám, že po dědovi také aspoň ten sportovní talent, ačkoliv si myslím, že on byl mnohem talentovanější než já.“
Ty jsi hrozně skromná.
„To je pravda. To není skromnost.“
Je tvůj bratr tvůj nejlepší přítel a může za to, že jsi začala závodit?
„Je to pravda. Já na bráchu nedám dopustit. Strašně moc mi pomohl v celém životě. A bez něj bych tady vůbec nebyla. A už jen to, že jsem s ním jako malá mohla soutěžit. On byl vždycky ve všem lepší. Tak jsem se ho vždycky snažila předehnat a on začal jezdit i na snowboardu. Tak já musela taky. Myslím si, že celý český národ může vděčit jemu za tyhle medaile.“
A co nám prozradil o Ester její trenér Tomáš Bang?
„Je poměrně dost vtipná, ikdyž to tak na venek nevypadá, ale je s ní sranda. Třeba u večeře úplně v pohodě zvládá ty naše chlapský drsný fórky.
A to, že má Ester opravdu velký smysl pro humor nám předvedla i při rozhovoru, když jsem se jí zeptala na jejího přítele muzikanta Petra Petřeka. Ty máš přítele, ty jsi stále pryč, jak zvládáte to odloučení?
„No Bryan je takový…on tohle zvládá, protože on už je takhle naučený. On je pořád na turné, takže i kdybych dělala jinou práci, tak bychom se nevídali.“
Jakou hudbu mám dát pod tuto reportáž?
„No hádejte, Bryana nebo tátu. Bryena!
Tím nám dala jasně najevo, že zřejmě za svého přítele považuje svou platonickou lásku Bryena Adamse, který pro ní dokonce natočil i vzkaz. Je něco, co ty bys vzkázala našim divákům?
„Jenom, že děkuju moc, že jste mi všichni fandili a že je to taky vaše zásluha, že jste mě dotlačili do cíle. Děkuji.“
My děkujeme tobě Ester.
Autor rozhovoru: Martina Jandová
Autor článku
