3. dubna 2014 12:30
Karel Voříšek exkluzivně: Co kolegyni nedovolí moderovat
Moderátorská dvojice Karel Voříšek a Klára Doležalová jinak, než jak je známe z televizní obrazovky Prima Family Zdroj: Jiří Janoušek
Občas ho potrápí speciální noční můra. A když spadne ve světě moderátor ze židle, tak se na to podívá. Nejen to o sobě prozradil moderátor Zpráv Karel Voříšek v exkluzivním rozhovoru.
TýTý hlasování Karel Voříšek, Foto: archiv redakce
Herci mají jako noční můru sen, že stojí na jevišti a neumějí text. Existuje nějaký zlý moderátorský sen a jaký je jeho scénář?
Přibíhám minutu před začátkem Zpráv na Primu, v kraťasech a triku, nenapsané ani jedno studio, nestíhám ... Nebo ... Oblečený do zpravodajského mundúru minutu před začátkem nemůžu zaboha najít studio ... Párkrát jsem se zpocený hrůzou vzbudil z takového snu. Zatím to byl vždy jen sen.
Jste pověrčivý? Nebo s klidem mávnete rukou, když vám cestou do studia přeběhne černá kočka přes cestu?
Máte pravdu. To se stává poměrně často, že mi těsně před Zprávami přeběhne před studiem přes cestu černá kočka. I když, pravda, mám dojem, že těch blonďatých je u nás ve zpravodajství víc. Rukou nemávám, dámám se přece dává přednost.
Měřil vám někdy někdo tep těsně před vysíláním? Kolik?
„PŠT! – jak říkal strýček Jedlička dětem, aby byly ticho. Neříkejte to Kláře, má lékařské věci moc ráda a určitě by do studia přinesla tlakoměr.
Mění se to v průběhu let s nabytými zkušenostmi? Cítíte se v posledních vteřinách před přenosem jinak než v začátcích své kariéry?
Určitě. Překotnou trému ze začátku, která mi brala dech, zrychlovala tep, rozbušila srdce a roztřásla mi hlas, vystřídal pocit zodpovědnosti. Zpravodajství je práce výsostně kolektivní, moderátor je jen vlnka v moři. Proto zodpovědnost. Nezkazit to všem těm, kteří Zprávy na Primě připravují. A jeden postřeh – vždy, když jsem polevil a byl nad věcí. říkal si, to dám, to bude brnkačka – tak vždycky přišel průšvih. Velký nebo malý, ale byl.
Existuje zpráva, kterou jste říci nedokázal nebo nezvládnul a musel jste ji přenechat kolegyni ve studiu?
Nepamatuju si. Je nepsané pravidlo, že drastické zprávy si bere mužská část moderátorské dvojice, to ano. Na Primě se mi to zatím nestalo.
Když uvidíte na internetu článek o kolegovi ze zahraniční televize, který kýchl, spadl ze židle… apod. Rozkliknete si ho?
A vy snad ne? Už proto, abych poznal, jestli se to opravdu stalo, nebo jestli je to nahrané. Ale jsem stejný jako většina diváků. Každé vybočení z natrénovaného normálu pobaví. To by jinak mohli moderovat roboti.
Působíte jako dokonalý gentleman. Má takové noblesní chování kořeny ve výchově? Dá se říct, že vás pro obrazovku připravila už maminka s babičkou nebo podobné chování u tatínka?
Děkuju za poklonu. I když – říkáte „působíte“, to znamená, že to zase až tak jistě nevíte. Ptám se tedy, z čeho tak usuzujete? Že by to bylo obličejem? Ale narovinu, myslím si, že kapka gentlemanství nás chlapy nezabije. Miluju takové nuance, jako že když dáma vstává od stolu, muž povstane také nebo to alespoň naznačí. To mě ale naučily filmy s Herculem Poirotem.
Jak vypadá váš pracovní den? Přeorganizoval jste v angažmá na FTV Prima některé své návyky?
Zkrátila se mi cesta do práce. Ze Žižkova na Primu je to opravdu kousek. Teď když je hezky, asi začnu chodit pěšky. A jsem rád, že mám práci, která nezačíná za ranního kuropění. Jak jsem už říkal, jsem vyloženě noční typ. Barman, ne řidič školního autobusu.
Když jste nabídku pracovat na Primě zvažoval, komu jste zatelefonoval o radu? S kým jste ji probíral? Jste typ člověka, který si na papír napíše pro a proti? Váhy se těžko rozhodují...
Kde jste na to přišla, že se Váhy těžko rozhodují? Sice pravda, když jsem dnes kupoval jablka, přehrabal jsem celou bedýnku, než jsem si vybral, ale to je přece normální, nebo ne? Ale zpět k otázce. Jsem typ člověka, který se sice snaží o věcech přemítat v hlavě, ale rozhodování nechá srdci. Takže když mi Jitka Obzinová zavolala, promluvili jsme si a měl jsem jasno. Skoro jasno (abych tedy nekazil Vahám pověst).
Když sedíte ve studiu, znáte i jména osvětlovačů nebo kameramanů, kteří jsou tam s vámi?
„Vo tom žádná“ – jak říkala Halena Růžičková, když se jí někdo ptal na absolutně samozřejmou věc.
Začíná pracovní vztah moderátorské dvojice jako láska na první pohled?
Pozor, to je hodně tenký led. Klára je šťastně vdaná. Ale jestli se ptáte na první dojem, tak se ptáte správně. Sice nám vždycky říkali, že na něj nemáme dát, ale je to nesmysl. Dám na první dobrou. Pak už mě můžou lidi jen překvapovat. A s Klárou to bylo na první pohled a všechny další.
Můžete Kláře Doležalové zavolat uprostřed noci?
Škoda, že si nepovídáme v noci, přesvědčil bych vás o tom. Nebo víte co, zavolejte mi po půlnoci, a já vytočím Kláru. Tedy jako její číslo na telefonu, ne tak, že ji rozčílím. Uvidíme. Ještě jsem to nezkoušel.
V čem je Prima z vašeho pohledu prima?
Lidmi, kteří tady pracují. „Vo tom žádná.“
Dokázal byste žít znovu například v Kamenném mostě, kde jste nějakou dobu vyrůstal nebo Slaném, kde jste se narodil? Nebo se z vás stal kovaný Žižkovák?
Líbí se mi žít přítomným okamžikem. Nepatlat se v minulosti a nestresovat se budoucností. I když jestli by to bydlení bylo v domku na pláži v oblasti, na kterou zima zapomněla, rád se stresnu.
Překvapil jste své spolužáky třeba ze základní nebo střední školy, případně z filozofické fakulty, výběrem povolání?
Určitě ne. Vždycky jsem byl stydlivý exhibicionista. Na gymnáziu jsem měl svoje divadlo a na vysoké škole jsem vyhrál svůj první konkurz do televize. Vždycky mě to fascinovalo. Nevím proč a ani o tom nechci přemýšlet.
Řekl jste si někdy: Stačilo. S touhle branží končím?
Párkrát ano. Pochybnosti zdržují, ale jsou lidské. Otázkou je, jestli se skončit dá. Moje branže mimo jiné znamená i to, že jsem někdy před těmi xx lety zaprodal svůj obličej. A to mi už nikdo neodpáře. Leda že bych šel na důkladnou plastiku nebo našel ten domek na odlehlé pláži. Ale jak jsem říkal, budoucnost neřeším, ta přijde sama. A rozhodně dám i v tomto případě na první dobrou, už proto, že mi stejně nic jiného nezbyde.