Komentář: Odposlechy Nečase a bestie Nagyové sice baví celé Česko, ale zadělali jsme si na průšvih

Je to na první pohled celkem zábavná historka o tom, jak jedna bestie dokázala potopit celou vládu slabošského premiéra Nečase. Národ se baví nad vulgárními odposlechy, ale na druhou stranu nám tím hrozí rozklad společnosti. Přišli jsme na báječný nástroj pomsty.

"Já tady kvůli tobě nasazuju krk, nasazuju všechno!"

"Všude se za mě stydíš, vole, lítám jako kráva. Jsi normální primitiv, vole!"

"Ona je strašlivě na prachy, já bych ji seřezala, aby šla makat, sedí doma na pr*eli a nechává se živit."

"Já nechci šéfa, ale partnera!"

"Je to kráva, hysterka a čůza."

Tohle je soukromá telefonní konverzace dvou lidí vytržená z kontextu a čtená veřejně u soudu, aby se tomu smála celá republika a aktéři této tragikomedie chodili po zbytek života kanálem. Tohle je kauza, která poslední dny hýbe Českem.

Bývalý premiér Petr Nečas a šéfka kabinetu Jana Nagyová, tohoto času jeho druhá žena Jana Nečasová, už zase okupují první stránky se svým milostným životem, který měl ale bohužel vliv na Nečasovo premiérování a zapříčinil nejen pád jeho, ale i celé vlády.

Aneb storka o tom, jak jedna bestie dokázala svou žárlivostí sundat vedení země.

Lid má právo se tím bavit. Lid má právo si o tom číst a lid má právo vědět, co se v zákulisí mezi Nagyovou a Nečasem dělo, neboť obě osoby byly veřejně činné, ovlivňovaly chod země a Nagyová si navíc na pronásledování své sokyně, tehdejší manželky Nečase, najala státní rozvědku, tedy aparát placený z našich peněz, a proto co se zdá jenom jako jejich věc, je i naše věc.

Jedna vlaštovka už může dělat jaro

Ovšem na druhou stranu zde vzniká první nebezpečný precedens, který by se mohl pak rozbujet jako nástroj politické a veřejné šikany. Každý elementárně příčetný člověk tuší, že politika se nehraje jen na zasedáních sněmovny, ale že jsou tu různé zákulisní dohody, výměnné obchody, službičky a něco, co by se dalo nazvat nátlakem, ale občas je to prachsprosté vydírání. Že se dva dohodnou a třetí se diví, že to je vysoká hra, v níž není o emoce a osobní zájem nouze.

Odposlouchávání submisivního premiéra země, který úřadoval a rozhodoval se podle toho, jak jeho Cruella Nagyová houkla, je za mě naprosto v pořádku, i když si nedělám iluze o tom, že i jinde se svět řídí podle směru pánské erekce. Stejně tak je podle mě v pořádku, že všichni teď sedíme u internetu a smějeme se společně tomu, jak Nagyová na Nečase řvala, že je primitiv a jeho žena kráva, zatímco uondaný Péťa se staženým ocasem skláněl před ní hřbet tak hluboce, až zcela přišel o páteř.

Odposlechy jako nástroj společenské popravy

Co ale v pořádku asi nebude, je ta skutečnost, že lidé nyní do těchto špinavých her vidí a zjistili, jak je snadné použít odposlechnutou soukromou konverzaci coby nástroj nejen pomsty, ale i doživotní diskreditace. Kdyby totiž Nečas Nagyovou nepotkal, mohl by v klidu politicky působit i nadále a veřejnost by v anketách oblíbenosti tohoto na první pohled sympaťáka posouvala k horním číslům. Teď aby se všichni báli, že stačí jeden nekotrolovatelný hovor a svou pověst budou sbírat z hlubin bahna.

Pro Nečase a jeho nynější ženu to znamená naprostý konec, oba se mohou živit už jenom jako prodavači chlebíčků na Florenci, a zrovna u Nečase je to dvojitý trest, neboť mít tuhle saň doma, jdu se raději zastřelit. Ale my všichni ostatní netušíme, kolik politiků, prezidentů a senátorů má doma taky svou Nagyovou, s níž probírají pod peřinou věci, které by měly patřit jen do položek "přísně tajné" či "věc státního zájmu" a tušit bychom to ani neměli. Nejen pro náš vlastní klid, jelikož co oči nevidí, to srdce nebolí, ale právě i proto, že je to velmi snadná cesta ke společenské popravě, ačkoliv k ní ani nemusí být důvod. A jednou se to může stát i vám.

Barbora Koukalová