5. prosince 2018 10:57
Tereza ŠulcováMahulena Bočanová promluvila o nemoci své dcery Márinky
Mahulena Bočanová Zdroj: Facebook/avonpochod
Herečka Mahulena Bočanová to nikdy neměla jednoduché. Maminka jí zemřela na rakovinu prsu chvilku před její první svatbou s Martinem Svobodou, otec zemřel v době, kdy se Mahulena rozváděla s Viktorem Mrázem. Nikdy se však ani jako samoživitelka nevzdává a na svět se dívá stále pozitivně.
Po smrti obou rodičů to měla Mahulena těžké. Neměla na koho se obrátit a cítila se naprosto sama. A tím to rozhodně nekončí. Mahulena má dceru Márinku (17), které hned po narození diagnostikovali lehčí formu autismu. Jiní rodiče by možná postižené dítě umístili třeba do Klokánku, ale herečka se nevzdává a o dceru se sama pečlivě stará. I když je Márince 17 let, mentálně bude stále malé dítě, o které je potřeba se do konce života postarat.
Mahulena Bočanová s Márinkou
Mahulena Bočanová s Márinkou
A aby toho nebylo málo, Márince nedávno lékaři zjistili epilepsii. Herečka však o lítost rozhodně nestojí a i s touto nemocí se s dcerou vypořádají. Mahulena se svěřila deníku Expres.cz, že na svět pohlíží stále optimisticky a že se vším se dá naučit žít. „Kolem mě jsou rodiče, kteří mají s dětmi mnohonásobně větší problémy. Život s dcerou, jako je Márinka, je sice těžký, ale ona je nesmírně optimistická, což mi dává ohromnou sílu. Mám spoustu kamarádek, které mají podobné problémy s dětmi, a ty jejich děti jsou nešťastné, nekomunikují, nejí, nespí. To té matce pak puká srdce bolestí. Marina bude sice dítě celý život, ale je veselá.“
„Já nijak netrpím. Život s Mari je jen o smíření, přizpůsobení a lásce. To je pro každou mámu úplně normální. Můj obdiv patří lidem, které jsem na své cestě potkala a kteří se starají o naše děti ve svém volném čase a zadarmo. Jsou to například dobrovolníci ze spolku Rarach, kteří vymýšlí volnočasové aktivity, víkendovky, letní a zimní tábory pro děti s handicapem. To jsou borci,“ říká herečka, která si sama práci dobrovolníka vyzkoušela.
„Byla jsem v létě na táboře a pojedu znovu. Když se vrátíte z tábora od třiceti dětí s různými stupni problémů, tak vám pak výchova jedné Mari přijde jako procházka růžovým sadem. Doporučuju zažít všem, co si myslí, že mají nějaké problémy. Lidi furt kňourají a prd se jim děje,“ myslí si Bočanová.
Kvůli Márinčině nemoci si budou muset odpustit některé zimní radovánky, a tak se letos určitě nedočkají lyžování nebo podobných zimních aktivit. „Já jsem si myslela, že s epilepsií náš život skončil. Nevěděla jsem, jak budeme žít dál, ale jde to. Šlo jenom o to si zvyknout, přestat se bát a počítat s tím, že se každou chvíli může stát nějaký průšvih. Nemůžete ten život škrtnout. Musíte žít stejně jako předtím,“ vysvětluje Bočanová.
Autor článku
