Národní divadlo se zahalilo do smutku. Lidé se přišli naposledy rozloučit s Janem Třískou

Ve smutečně vyzdobené historické budově Národního divadla v Praze se dnes lidé naposledy rozloučili s hercem Janem Třískou. Mimořádný umělec, který oslovil několik generací diváků a inspiroval mnohé další umělce, tragicky zemřel 25. září ve věku 80 let.

Divadlo se otevřelo už v 9:30, zástup až tří stovek lidí se táhl až po nábřeží. Půlhodinový ceremoniál zakončil sestřih z Třískových nejznámějších filmů, který sestavil režisér Jan Svěrák, a dlouhotrvající potlesk vstoje.

U katafalku s rakví byly s věnci rodiny také květinové dary prezidenta, premiéra, ministerstva kultury, České filharmonie, Dagmar Havlové, pražských divadel Na Jezerce, Na zábradlí, Archy, vinohradské scény či Národního divadla, kde Tříska začínal už jako posluchač DAMU. V čestné stráži u rakve se vystřídali mnozí jeho kolegové, například viditelně dojatí Jan Hrušínský, Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Jiří Štěpnička, Antonín Švehlík, Taťána Medvecká a Zdeněk Svěrák.

Třískovy dcery Karla a Jana, které žijí v Americe, vzpomněly, jak je rodiče učili česky. Přednesly báseň Josefa Václava Sládka Lesní studánka, kterou maminka otci recitovávala.

„Byl symbolem a idolem své generace diváků.“

Kromě partnerky zesnulého Karly Chadimové seděla v publiku také herečka Marie Tomášová, jejímž partnerem v divadle byl často právě Tříska. Ztvárnili titulní role v jedné z nejslavnějších shakespearovských inscenací v dějinách české první scény - Romea a Julie v režii Otomara Krejči z roku 1963. Do divadla přišli také dva muži, kteří herce zachraňovali po jeho osudovém pádu z Karlova mostu.

Na Třískovo umění v úvodu smutečního setkání upozornil ředitel české první scény Jan Burian. „Význam jeho tvorby znamenal mnoho pro Národní divadlo i pro podobu a vývoj českého herectví do dnešních dnů. Spolu s ním vtrhlo na přelomu 50. a 60. let na jeviště autentické mládí - nespokojené a vzdorující, bouřící se proti zavedeným pořádkům,“ řekl. Podle něj se stal symbolem a idolem „své“ generace diváků.

„Zkusme nezazlívat bohu, že na chvíli zakryl oči tvému anděli strážnému.“

„Žil jsi často náročné sekvence svého života, ale závěrečná bilance před nebeskou bránou dramatického nebe zní: nádherný životní příběh herce, nádherný příběh objevování smyslu přítomnosti v bytí, poslání herce, v každé dramatické postavě možnost objevování platnosti faktu, že pod každou pravdou je ukrytá hlubší pravda,“ uvedl režisér a herec Martin Huba, který se s Třískou mnohokrát setkal v Shakespearově Bouři, ve které byl šlechticem Prosperem a Tříska otrokem Kalibanem.

„Zkusme nezazlívat bohu, že na chvíli zakryl oči tvému anděli strážnému. Měl jsi před sebou krásný projekt. Co může být krásnější než odejít s vědomím, že mě ještě chtějí,“ dodal v souvislosti s filmem Jiřího Mádla, ve kterém měl ztvárnit hlavní roli.

S oblíbeným hercem spolupracoval na shakespearovských slavnostech i překladatel Martin Hilský, který se s Třískou také rozloučil krátkou promluvou, stejně jako ministr kultury Daniel Herman.

Tleskalo se i před divadlem, když byla rakev za zvuků smutečních fanfár vynášena z budovy. Ruch na Národní třídě v tu chvíli ustal, doprava se zastavila. Stalo se tak na dohled od Karlova mostu, svědka nešťastného pádu do Vltavy, na jehož následky Jan Tříska zemřel.

Autor: Alexandr Božilov, ČTK