Nejbizarnější filmy Karlových Varů: na co jdou jen festivaloví odvážlivci?

Festival v Karlových Varech není jen o pozlátku, červených kobercích a hluboce dojemných filmech. V programu se totiž najdou i díla, která jsou nečekaně zvrhlá, divná, dlouhá nebo prostě jen divná.

Vedle několika hvězdných hostů a dostatku podnětných filmů si karlovarská dramaturgie vždy připraví i několik šíleností, které se běžné produkci vymykají. Jedná se o díla, která v televizi jen tak neuvidíte a je to možná i dobře; rozhodně jsou totiž těžko stravitelná i pro otrlé znalce podivných sfér kinematografie. Podívejme se na kvartet takovýchto kousků, jimiž se letošní festival honosil.

Satanské tango

Nelze začít ničím jiným. Opus magnum maďarského mága Bély Tarra se honosí monstrózní délkou 450 minut, tedy sedm a půl hodiny. Do této doby je započítaných i pár přestávek, jenže přesto se tato epopej o jedné hříšné vesnici protáhne na téměř neúnosných sedm hodin. K tomu si přidejte tradiční atributy Tarrovy tvorby, tedy pomalé záběry bez střihu a černobílou kameru a je jasné, že tohle dílo je jen pro ty největší otrlce. Avšak pozor, pokud se už odvážíte to Tarrova obskurního světa vstoupit, dostanete na oplátku silný existenciální zážitek využívající potenciál filmového jazyka na maximum. Letos navíc v restaurované verzi k 25. výročí vzniku snímku.

Třeba jsi vrah

Alyson Hannigan nejspíš znáte jako roztomilé třeštidlo ze série Prci, prci, prcičky nebo seriálu Jak jsem poznal vaši matku. Místy se však objevuje i v podivných nízkorozpočtových produkcích a hororová komedie Třeba jsi vrah je jednou z nich. Ocitáme se v letním táboře, který někdo začne systematicky vyvražďovat po vzoru tradičních filmových slasherů jako třeba Halloween. Táborový vedoucí se rozhodne situaci řešit s pomocí hororové odbornice na telefonu, kterou hraje právě Hannigan. O bizarní rozuzlení se nemusíte bát, tenhle horor si je své béčkovosti zcela vědom a záměrně paroduje leckteré žánrové prvky.

Sedm důvodů k útěku (od společnosti)

Možná jste viděli argentinské Divoké historky – sadu příběhů pojednávajících o nespoutaných lidech dělajících šílené věci. Tentokrát ze Španělska přichází další podobné dílo, v němž jsou jednotlivé příběhy spojeny tématem norem a hranicemi toho, co je ve společnosti ještě přípustné. Přestože se tedy tváříme jako milující rodiče, poslušné děti, efektivní zaměstnanci či se všemi solidární členové komunity, ve skutečně je naše jádro mnohem zkaženější. To se v antologii složené ze sedmi povídek snaží dokázat trio španělských tvůrců a se střídavými úspěchy se jim to i daří. Ale řekněte, vy byste byli v klidu, kdyby za vámi rodiče ve čtyři ráno přišli s tím, že vás zabijí, protože nejste užiteční ani pro ně, ani pro společnost?

Očarování

Mladý voják dezertuje z armády a kdesi v lese se potká s těhotnou dívkou. Tím asi končí vše, co lze o těžko stravitelné tuniské bizarnosti s jistotou říci, neboť většinu stopáže se na plátně odehrává přehlídka bizarních záběrů, nad nimiž kroutí hlavou i zarytí festivaloví otrlci. Už jste viděli obří kobru zaplavující celé plátno či naprosté bourání zákonů akce a reakce? Tenhle snímek si už z festivalu Cannes odnesl nálepku jedné z největších podivností za dlouhou dobu a v Karlových Varech jeho přijetí určitě jiné není. Pusťte se do něj jen na vlastní nebezpečí.

Text: MS