5. června 2015 13:01
Barbora KoukalováOdteď mu říkejte sire: Z prince Harryho je rytíř, a je tak definitivně nejužitečnějším členem královské rodiny
Kdo se v jeho rodině bál, že by princ celý život trpěl ve stínu svého staršího bratra, který jednou zdědí korunu, tomu se muselo ulevit už dávno. Henry Mountbatten-Windsor, alias Henry z Walesu alias "Harry, prostě Harry" si našel svou vlastní cestu a teď se dočkal odměny. Je rytířem.
Měl štěstí, že armáda a její stroje ho bavily už odmalička. Jako nekorunní princ totiž neměl moc na výběr, čím se bude živit. U královských potomků se očekává buď vládnutí, charita nebo vojenská služba vlasti.
Harry stíhá všechno, i když králem nejspíš nikdy nebude.
Ale nezdá se, že by mu to vadilo nějak výrazně. Našel si svou vlastní cestu a díky ní je vlastně ještě úspěšnější. Oblíbenější. Dokonce nejvíce z celé své rodiny. Ani kombo Williama, Kate a jejich dětí nedokáže setřelit Harryho popularitu.
Jednak je svobodný, pak chce hrozně už rodinu, je statný, pohledný a má rád děti. Z toho zvlhne i lesbička. Uniforma mu hrozně sluší, dělá stejnou charitu jako jeho matka a teď je navíc ještě rytířem.
Má titul rytíř-komandér Královského řádu Viktoriina (Royal Victorian Order), takže mu už neříkejte Harry, ale sire. Že si to zaslouží, o tom není pochyb, i když občas se zapomene v mezinárodním trapasu.
Když se dostavil na večírek v nacistické uniformě, veřejnost z toho žila ještě několik měsíců, ale doma nedostal na zadek. Jeho otec, korunní princ Charles, přejal synovu převýchovu nenásilně a svým oficiálním příkazem mu nařídil povinnou návštěvu v Osvětimi, kam musel jet s přiděleným doprovodem.
Taky šňupal vodku, lítal s nahým zadkem po Las Vegas, opilecky se válel po zemi. Proč je mu to odpuštěno a má za to rytířský řád? Protože to není nazdobený panák v uniformě, ale chce do bojů, což mu bohužel k bezpečnosti není dvakrát dovoleno.
Novináři poprvé odhalili, že je na frontě v Afghánistánu, a musel být po dvou měsících poslán domů, aby jeho prozrazená přítomnost neohrozila posádku základny. Podruhé s tiskem uzavřel dohodu o mlčení a odletěl tajně na aghánskou frontu znovu, tentokrát na rok.
Zda někoho zabil? O tom se nikdy nemluví, ale s největší pravděpodobností ano. Jako pilot bitevního vrtulníku Apache ovšem ne na přímo, tváří v tvář.
Za služby vlasti, charitě a královně byl odměněn rytířskou hvězdou udělenou z rukou svojí babičky. Protekce? Vůbec ne! Jak se říká – nikdo za svou rodinu nemůže.
(bk)