Seznamte se s českým Freddiem Mercurym, který dobyl celé Česko!

Tribute kapela Queenie hraje v pražském Vagónu již dlouhých jedenáct let, a to každý měsíc. My jsme si nenechali ujít jejich lednový koncert a připravili jsme si pro vás rozhovor s frontmanem Michaelem Kluchem.

Kapela Queenie pochází z Prahy a byla založena tehdy partou mladých studentů roku 2006. Dnes je nejúspěšnější Queen tribute kapelou v České republice a také jednou z nejuznávanějších Queen tribute kapel na světě.

Již v pět hodin večer bylo před nočním klubem Vagón plno lidí, kteří čekali na večerní koncert kapely Queenie. Ten startoval v půl desáté. Někteří dokonce sháněli lístky, i když bylo již dávno vyprodáno.

TopStar

GALERIE: Nejlepší fotografie s Freddiem Mercurym, které jste ještě neviděli!

Stát se druhým Freddiem Mercurym jen tak někoho nenapadne. Kdy vám tento nápad proběhl hlavou?

„Já jsem si doma od svých patnácti, šestnácti let zpíval písně od kapely Queen a později, když jsem byl konfrontován s názorem, že jaksi zpovzdálí připomínám Freddieho Mercuryho i vizuálně, tak mě napadla ta myšlenka udělat koncertní divadlo a věnovat se Queenům profesionálně jak teda z hudebního, tak i z vizuálního hlediska.“

Jak na to reagovalo okolí?

„V úvodu byla ta podpora velice nízká, co se týče blízkého okolí jako například rodiny tam nebyla velká důvěra. Každopádně, fanoušci nás drželi, chodili na koncerty, což nám dovolovalo se posouvat dál a později pochopilo i to naše okolí, že co děláme není úplně marné.“

Měl jste od malička sklony ke zpěvu a herectví?

„Ne, to ne. Já jsem hrál závodně lední hokej a v okamžiku, kdy do mého života vstoupila hudba, tak jsem tohoto tehdy docela zásadního koníčka zanechal a začal se věnovat hudbě.“

Takže by se dalo říci, že kdybyste se neproslavil jako zpěvák, byl by z vás dnes slavný hokejista?

„Já tvrdím, že pokud by ve mně bylo to úsilí a ten tah na bránu, který jsem měl a mám doufám stále ještě v muzice, že bych možná aspoň tu první ligu hrál někde.“

Nyní by se dalo říci, že je z vás takový útočník v hudbě...

„Dá se to tak říct. Ačkoliv jsem moc nevyrostl vlastně, takže asi bych nehrál… i když tak tu druhou ligu možná.“

Do kin přišel nový film, který vyhrál nejlepší film roku 2018 v kategorii drama. Jak vnímáte nárůst fanoušků zajímající se o Freddieho, respektive nyní i o vaši kapelu QUEENIE?

„Já jsem šel po ulici a dal jsem si ruku před ústa, protože jsem tomu vůbec nevěřil. Lidi stáli až za roh ulice, a to nás velice překvapilo. Dneska to bude obrovské privilegium hrát před takovým publikem. Obecně samozřejmě vnímáme nárůst i z hlediska poptávky. Z hlediska pořadatelů bohužel nebo bohudík, my už v loňském roce jsme uskutečnili celkem 150 koncertů čili ten film nám samozřejmě pomáhá v jistým slova smyslu, ale už nemůžeme jít za hranu fyzických sil.“

Viděl jste film? Pokud ano, co na něj říkáte?

„Viděl jsem ho dvakrát, určitě půjdu ještě jednou. Říkám to teda už přes měsíc, že půjdu ještě jednou, ale určitě půjdu. Jsem z toho filmu nadšený, ani na vteřinu jsem nepochyboval o tom, že se dívám na příběh Queen, a to si myslím, že je důležité pro jakékoliv divadelní nebo filmové dílo, nebo třeba i koncert.“

Jaký byl pro vás rok 2018, kde všude jste s kapelou hráli a kde vás to nejvíce bavilo? Co vás čeká v tomto roce?

„V roce 2018 jsme byli asi v sedmnácti zemích, různě po světě včetně Vietnamu, kde nás to bavilo asi i nejvíce. Měli jsme tam dost času na odpočinek a na takové ty pokoncertní radovánky. Rok 2018 byl pro nás hektický, náročný jak fyzicky, tak psychicky a asi jsme všichni rádi, že jsme ho přežili, a že jsme si z něho odnesli praktické zkušenosti, které zúročíme v tom roce letošním. Ještě bych teda chtěl poukázat na koncert v brněnském SONO centru, kde jsme hráli v listopadu, tedy na závěr roku. Bylo vyprodáno a navíc jsme tam přestavěli jeviště, které odpovídá konkrétnímu jevišti, které používala kapela Queen. Je to jeviště 1:1. Na to jsme opravdu pyšní. Máme obrovskou radost a těšíme se, že budeme dělat takové koncerty, kde toto nádherné jeviště budeme moci divákům ukázat.“

Co ve vašem životě berete jako největší úspěch? Kam byste chtěl pokračovat, jaké jsou vaše ambice?

„Ono to bude znít v mém věku asi hloupě, ale já jsem rád, že se vzbudím a nebolí mě záda a kolena, a že mám úsměv na rtech. Jak už jsem zmínil ten koncert v Brně, jsem strašně rád, že jsme to jeviště udělali. I když to nebyl koncert pro dvacet tisíc lidí, tak z toho mám obrovskou radost, že jsme dokázali přinést něco nového, co není široko daleko v našem tribute oboru. Dodává nám to sílu k tomu zamýšlet se nad tím, jak tu show dovést ještě dál.“

Je ve vašem životě nějaká Mary Austinová? Ptá se vás okolí na tvou sexuální orientaci?

„Co se týče sexuální orientace, tak to je absolutně běžná otázka. Já nevím, proč bych nutně musel být homosexuál, když zpívám písně Freddieho Mercuryho. Na druhou stranu proč ne. Co se týče Mary Austinové, tak v mém životě je Mary Austinová, a doufám, že nedopadne jako dopadla skutečná Mary Austinová.“

Jak to víte, že tak nedopadne…

„Ne, nedopadne! V mém životě je Mary Austinová, nicméně nedopadne tak jak dopadla ona osudová, ačkoliv teda dopadla tak, že zdědila strašný milióny, takže možná, že by to pro tu slečnu bylo lepší,“ zamýšlí se frontman Michael Kluch.