25. ledna 2019 08:00
Tři ženy, tři psychopatky, jedna Favoritka: Nový Lanthimosův film plný zvrhlosti a bizaru
The Favourite Zdroj: instagram/@thefavouritemovie
V českých kinech se před nedávnem představil nový snímek řeckého filmového poloboha Yorgose Lanthimose Favoritka. Historické drama z 18. století, kdy vládne Velké Británii královna Anna. Jak už to tak u Lanthimose bývá, opět nechybí opulentnost, výsměch lidské společnosti až za hrob a bizarní zápas o přízeň. A jak to tak vypadá, jde o jeho dosud nejzdařilejší dílo. No, posuďte sami!
Homo homini lupus, chcete-li člověk člověku vlkem. Tak to je hlavní myšlenka (samozřejmě kromě lásky ke králíčkům) celého snímku Favoritka. Jde o koncert tří žen (nečekejte žádné sexistické dílo), tří pořádných mrch a jen jedné, která zvítězí - tedy oficiálně zvítězí. A tou je kdo jiný než atraktivní zrzka Emma Stone. Ale hezky postupně.
Píše se rok 1708 a Anglie válčí s Francií. Na trůně je královna Anna Stuartovna (Olivia Colman). Ta trpí bolestivou dnou, je jednoduššího ražení (proto se stává obětí manipulace ze všech stran) a všechny její děti se narodily mrtvé nebo zemřely těsně po porodu, což si královna vynahrazuje bizarním vztahem ke králíčkům. Díky svému postavení se těší velké oblibě u ministrů a vojevůdců, ale především u svých dvou společnic, Lady Sarah a komorné Abigail. Anna nemá co na práci a jejím jediným důvodem k přežití je právě Lady Sarah (Rachel Weisz). Ta je rázná a snaží se ukousnout z moci panovnice co největší sousto. Ale zároveň nebohou skorostařenku svým pohnutým způsobem miluje.
Náhle se ale na scéně objevuje sestřenice Sarah a zrzavá dračice Abigail (Emma Stone), která je jak fyzicky, tak duševně odlišným typem. A právě to se královně velmi zamlouvá. Proto se panovnice místo ladyina lože vydává k ukájení prostinké služky, která, nenechte se zmýlit, byla kdysi také významnou paní. A to není jediná zvrhlost, podstatně bolestnější je půlvteřina špatně zakrytého penisu a házení do něj pomeranči. I když taková rádoby banalita v dnešní době nikoho nepřekvapí, podání scény a celé okolní dění přidává momentálnímu vjemu skutečné absurdity.
Rybí oko a celkově kamera Robbieho Ryana dodává snímku na bizaru a tak nějak zhnusení dobou a záběry na králíky či ostrý podpatek Emmy Stone zapichující se do jejich něžného kožíšku jsou takřka dokonalé. Stejně jako režisérovy předchozí počiny Humr či Zabití posvátného jelena (Yorgos má zřejmě v oblibě zvířátka) poukazuje i tento na banalitu doby a fakt, že zlo střídá akorát zlo jiné. Je ovšem pravda, že morbidity tu bylo podstatně méně.
Je fascinující, nakolik mistrně se Lanthimos vypořádal s historickým dramatem, které vyobrazuje tehdejší dobu a mocenské hrátky podstatně autentičtěji (a to sami autoři zmiňují, že příběh je čistě smyšlený) než kdejaká romantická blbovina o bezmezné lásce komorné k pánovi. Soundtrack podtrhuje potemnělou náladu, černohumorné poznámky i podtext a divák má chuť skladatele uškrtit, protože z hudby bude mít ještě dobrý měsíc noční můry. Průměrného a neznalého diváka tedy nový snímek Yorgose Lanthimose (ostatně jako většina z nich) neosloví a možná bude i zhnusen, za nás ale 8/10!
