ODHALENO: 3 důvody, proč druhému neříkat, že víte, jak se cítí. Proč mu tím můžete ublížit?

Když se snažíte dát druhému najevo pochopení a říct mu, že přesně víte, jak se cítí, není to ta nejlepší volba. Vysvětlíme proč.

1) Pravda je taková, že nikdy úplně přesně nemůžete vědět, jak se ten druhý cítí. Možná si jen myslíte, že jste se v minulosti už dostali do podobné situace, jenže každý je jiný a nikdy nemůžete s jistotou říct, že ten, kdo se vám svěřil, vnímá celou situaci podobně. Možná to má o dost těžší, než jste měli vy, protože roli hrají faktory, o kterých nevíte. Můžete naopak vysvětlit, že nikdy přesně nebudete vědět, jak se ten druhý cítí, ale jste připraveni pomoci mu, kdyby to potřeboval.

2) Snažíte se druhého rozptýlit a odvést jeho pozornost od problému pryč. Jenže tím mu jen dáváte najevo, že jeho problém není natolik podstatný, aby o tom mohl mluvit. Když budete navíc pokračovat v duchu „vím, jak se cítíš“ a začnete uvádět příklady ze svého života a podobných situací, úplně odvedete pozornost od nich a jejich problému. Jde vlastně o jeden z typů „konverzačního narcismu“.

3) Možná zníte trochu necitlivě, i když to není vaším cílem. Chcete možná tím, co říkáte druhému, projevit empatii, nicméně když mu vlastně řeknete, že víte, jak se cítí, a odvedete pozornost jinam, dáte mu najevo, že jsou jeho pocity méně platné. Mlčeti může být někdy zlatem. Zkuste ho třeba jen obejmout, soustředit se na to, co říká a dát mu najevo, že mu nasloucháte. To může být mnohem prospěšnější.