Mikuláš, čert, anděl a vodník zamířili do Thomayerovy nemocnice

Mikuláš, čert, anděl a vodník Zdroj: FTV Prima

Režisér Zdeněk Troška, herečky Šárka Vaculíková, Andrea Hoffmannová a herci Lukáš Pavlásek a Antonín Mašek se vypravili za dětmi do Thomayerovy nemocnice, aby jim rozdali dárky, a taky je trochu postrašili. Jednou za rok je to totiž povoleno.

Delegace z nové pohádky Zakleté pírko, která vstoupí do kin 2. ledna 2020, rozesmála a malinko i rozplakala malé pacienty na dětské chirurgii Thomayerovy nemocnice. Hlavně ale přišla potěšit dárky a svou přítomností. V den, kdy chodí Mikuláš, se po chodbách rozléhaly jeho rozvážné kroky, cinkání andělského zvonu, dupání čerta a taky smích režiséra pohádky Zdeňka Trošky. „V Hošticích u Volyně, kde jsem se narodil a žiju dones, chodili Mikuláš, čerti a anděl. Pro mě to byla hrůza, byl jsem z toho úplně hotovej. Vzpomínám si na toho majestátního Mikuláše, kterému náš pan farář věnoval opravdové mešní, kostelní roucho. Takže měl ten ornát, pluviál… Byly to nádherné kostýmy, které vzbuzovaly úctu i hrůzu,“ rozpomíná se na své dětství režisér, který dostával jako výslužku ovoce, kolekce a želé máčené v čokoládě. „Slibovali jsme jim hory doly, tak jsme se báli. Už několik dní předtím jsem nespal. Potom se karta ale obrátila a mnohokrát jsem byl Mikuláš a chodil v tom nádherném rouchu.“

Zcela opačnou vzpomínku má pohádkový vodník Lukáš Pavlásek, kterému tato tradice v paměti moc neuvízla. „Já si to popravdě moc nepamatuju, asi proto, že k nám Mikuláš často nechodil. Vzpomínám si na to, že v pubertě jsme chodili strašit děti my. Byl jsem anděl a dostávali jsme za odměnu vždy nějakého panáčka. Byla to vlastně záminka k tomu, abychom se trochu opili, a pak na mě na sídlišti křičeli, že to je ten opilý anděl, který byl u nás.“ Na co si ale dobře vzpomíná, je to, že jako malý byl na operaci právě v Thomayerově nemocnici. „Chovali se tu k nám moc hezky, a dokonce jsem škádlil holky z vedlejšího pokoje. Nasadil jsem si na záda ručník a říkal jsem jim, že jsem princ Bajaja.“

Šárka Vaculíková s hvězdou na čele a andělskými křídly rozdávala dětem sladkosti a přiznala, že jako malá nacházela v punčoše i bramboru. „Maminka mi ji tam vždy k těm čokoládám přidala, abych si nebyla tak jistá, že jako občas i zlobím. Mikuláše jsem jako dítě neměla ráda. Strašně jsem se bála a měla z toho hrůzu. Drkotaly mi zuby, i když jsem věděla, že není pravý. Ale pochybnosti pořád přetrvávaly, že by přece jen pravý mohl být. Když už jsem povyrostla a poznávala v těch maskách své tetičky a strýčky, stále jsem byla jako opařená,“ přiznává herečka, která si v nové pohádce zahrála zlou sestru Áju. „Snažili jsme se být všichni moc hodní, nechtěli jsme nikoho vystrašit. Občas jsme měli slzu na krajíčku spíš my, protože to bylo dojemné,“ přiznává Šárka, která společně s ostatními rozdávala sladkosti, deskové hry a plyšáky od společnosti MASPEX Czech s.r.o. a WORMELEN Group a.s.

Mikulášské roucho oblékl Antonín Mašek a přiznal, že jako dítě se této trojice bál. „Jednou, když přišli, tak se mi podlamovala kolena. Dnes mám premiéru, protože jsem nikdy jako Mikuláš nechodil. Myslím si, že to je moc hezká tradice, nesmí se to ale přehánět. Děti stačí postrašit jen tak trochu,“ přemýšlí Tonda.

Stejné obavy měla i herečka Andrea Hoffmannová. „Já se strašně bála a do toho se i styděla, takže básnička, kterou jsem musela říkat, měla asi dvě slova. Byla to nejspíš ta nejrychlejší a nejkratší, kterou si v ten den vyslechli,“ přiznává herečka, která své čtyřleté dcerce Anastázii Mikuláše, čerta a anděla dopřává jen venku, když se jdou projít po Praze. Domů jí ho ještě nepozvala. „Ale musím říct, že na ni platí. Když zlobí, nechce spát nebo jíst, tak zmíním čerta – a hned je to všechno v pořádku,“ usmívá se herečka, která dnes oblékla kostým čerta, zatímco v pohádce ztvárnila hraběnku a manželku Martina Stránského.

Všechny děti byly moc spokojené, měly krásný zážitek, dostaly dárky, něco dobrého na zub, a především se na chvíli zabavily a zapomněly na svá zranění a starosti. Přejeme všem dětem brzké uzdravení.