ROMANTICKÝ FILM Králova zahradnice: Co je fikce a co realita?

Film Králova zahradnice přichází do kin 16. dubna Zdroj: archiv

Skoro všechno, co se dojímavém snímku stane, má reálný základ. Tedy kromě fiktivní postavy Sabine, kterou hraje Kate Winslet. Srdcem celého příběhu Královy zahradnice je výjimečný svět zahrad a zahradnictví, které v té době představovalo velmi významné odvětví.

O čem film je? Králova zahradnice je příběhem o vzniku Lasturového hájku (Bosquet des Rocailles), jedinečného prvku zahrad versailleského paláce. André Le Notre, v té době už slavný a uznávaný architekt, je pověřen vytvořením tanečního sálu pod širým nebem. Aby získal svěží a neotřelý pohled na věc, obrátí se na Sabine De Barra, tvůrkyni zahrad, která dosud nikdy nebyla u dvora. “I když jejich vidění krásy se zpočátku zdá protikladné, začíná se rodit skutečné setkání dvou myslí,” poznamenává Alan Rickman. “Příběh je přístupný jakémukoli divákovi, ať už o době krále Ludvíka XIV. ví hodně nebo vůbec nic. Něco z toho se skutečně stalo a něco nikoli. Díváme se na historii svou vlastní optikou.”

Proč se do scénáře režisér rozhodl pustit?

“Je to lidský a v mnoha ohledech velmi moderní příběh,” říká Alan Rickman o romantickém dramatu Králova zahradnice, které je jeho druhým režijním počinem po filmu Zimní host. “Scénář Alison Deegan mi přistál v e-mailu nečekaně. Jak jsem ho četl, zapůsobila na mě její hluboká znalost tématu, osvěžující práce s jazykem a velmi osobní pojetí hry mezi muži a ženami.”

“Poslali jsme to Alanovi, aby zvážil, zda by nechtěl hrát roli Andrého Le Notre. Řekl, že tím si není jistý, ale že by to chtěl režírovat. Alison viděla a obdivovala jeho Zimního hosta, takže začali spolupracovat,” dodává producentka Gail Egan.

“Potom se k nám připojil ještě scenárista Jeremy Brock, ale s ním jsem hovořil především o struktuře. Dialog zůstal z největší části dílem Alison,” říká Alan Rickman.

Producentka Gail Egan zdůrazňuje: “Uvědomili jsme si, že na světě je jen několik málo hereček, které by mohly ztvárnit roli Sabine. Na prvním místě našeho seznamu byla Kate Winslet. Alan jí poslal scénář, ona si ho přečetla a řekla ano.”

“Pracovala jsem s Alanem jako devatenáctiletá na filmu Rozum a cit,” vzpomíná Kate Winslet. “Od té doby jsme zůstali ve spojení. Věděla jsem, že naše společné kamarádky Emma Thompson a Phyllida Law si Alana nemohly vynachválit, když je režíroval ve filmu Zimní host, a tak mě tento projekt samozřejmě lákal. Králova zahradnice je dojímavý milostný příběh zasazený v nádherných kulisách. Líbila se mi jeho jednoduchost, a na postavě Sabine bylo něco skutečně nového a svěžího – její téměř bohémský duch v oné poněkud upjaté době. Vždycky mě přitahují postavy, které se trochu vymykají svému okolí a které hrají podle vlastních pravidel. Sabine mi nabídla tohle všechno a ještě víc.”

“Nemohl bych točit Královu zahradnici bez někoho, komu důvěřuji tak jako Kate. Je fenomenální v každém smyslu slova,” říká Alan Rickman.

Začalo hledání herce, který ztvární roli jejího protějšku. “Matthias Schoenaerts na mě udělal dojem ve filmu Na dřeň,” vzpomíná si Rickman. “Když poprvé padlo jeho jméno, řekl jsem si, že to je vynikající nápad.”

“Bylo mi ctí získat roli ve filmu, který tak upřímně prozkoumává lidské emoce,” poznamenává Schoenaerts.

Gail Egan požádala Alana Rickmana, aby se ujal role krále Ludvíka XIV. Nakonec souhlasil, prý proto, že “když hrajete Ludvíka XIV., nemusíte se moc hýbat a ve tváři máte ten samý výraz, jako když něco režírujete.”

Mezi představiteli vedlejších rolí vyniká zejména Američan Stanley Tucci v roli králova bratra, vévody Filipa. “Stanley je můj velmi dobrý přítel a už jsme spolu v minulosti pracovali. Myslím, že pro něj bylo náročné ztvárnit formální dialogy v anglickém filmu se samými britskými herci, ale nebylo to na něm znát,” vysvětluje Alan Rickman.

Podobné články

Historie versus příběh

Největší odchylkou filmu od historických reálií je fiktivní postava Sabine. “Právě ta ale dává filmu jeho sílu,” říká Gail Egan. “Když si Kate Winslet přečetla scénář, řekla, že to je neuvěřitelně moderní příběh, jenom zasazený v jiné době. Sabine se na život, kreativitu a emoce dívá velmi moderním způsobem, snadno se vcítíme do jejích postojů, její hrdosti, bolesti, jejích nadějí a snů. Kate si doslova vykasala rukávy, když úzce spolupracovala s Lesley Moors, naší zahradní konzultantkou, aby se dozvěděla i nejmenší podrobnosti o Sabinině práci.”

Protože výchozím bodem Královy zahradnice je jistý historický okamžik, cílem filmařů bylo na plátně znovu vytvořit zmizelý svět té doby.

“Měl jsem neuvěřitelný tým spolupracovníků, takže jediným omezením byly peníze, jako obvykle. Museli jsme vybudovat venkovní taneční sál s funkčními fontánami, a to byla jen jedna z mnoha našich kulis,” říká Alan Rickman. “Někdo kdysi řekl, že točit film je jako jít do války. Museli jsme stavět velkolepé dekorace a každý den byl jedna velká, náročná, ale velmi uspokojující výzva, stačilo být na to připraven. Věděl jsem, že na svůj tým se musím plně spolehnout. Jako režisér musíte být obklopen spoustou lidí, kteří jsou schopni vám říkat pravdu.”

Jako kostýmní výtvarnice na filmu pracovala Joan Bergin, která se snažila zachytit esenci aristokratické módy 17. století. “Naší moderní inspirací byl noční klub, kam chodí bohatí lidé. Vše je minimalistické, ale jsou tam cítit peníze!” říká. “Snažila jsem se, aby vše bylo elegantní, ale prosté.”

“Alan je školený kreslíř a on sám je dokonalá módní policie. Má na to skvělé oko,” dodává Gail Egan.

“Králova zahradnice byl pro mě film snů, spousta krásných obrazů na každé stránce scénáře,” říká výtvarník dekorací James Merifield. “Le Notre je velmi racionální a uměřený, takže jeho zahrada musela být přísná, téměř monolitická: stromy a keře sestříhané do hranolů a kuželů, což Sabine téměř nahání strach. Ona sama je naopak umělkyně, má přirozenější a kreativnější duši. Takže její návrhy jsou více nespoutané, divočejší, více o rostlinách než o architektuře.”

Jako kameramanka do filmu vstoupila Ellen Kuras, která s Kate spolupracovala už na filmu Věčný svit neposkvrněné mysli, za který byla nominována na Oscara. “Její vizuální styl má svou osobitou krásu. Natáčeli jsme na filmový pás, což je v dnešní době neobvyklé, ale Ellen s ním umí výborně pracovat. Umožnilo jí to dostat do obrazu bujnou šťavnatost, kterou jsme potřebovali.”

“Alan měl velmi jasnou představu o tom, jak by tento film měl cítit a dýchat. Hovořili jsme spolu o obrazech, malbách, líbila se mi myšlenka pohybujících se obrazů a snažila jsem se ji uvádět v život, kdykoli to bylo možné,” říká Ellen Kuras. “Vizuální stránka Královy zahradnice tak opravdu upomíná na 17. století a proto má film tak klasický dobový vzhled. Ovšem herecké výkony a příběh jsou velmi moderní.”

Podobné články

Versailles v Anglii

Vzhledem k tomu, že Králova zahradnice je příběhem zdánlivě nemožného zahradního projektu, bylo možná celkem v pořádku, že jedním z nejtěžších úkolů pro filmaře najít nejvhodnější lokace pro velmi napjatý rozpočet.

Jonah Coombes, lokační manažer, k tomu říká: “Zvažovali jsme možnost, že bychom některé exteriéry natočili ve Francii a interiéry potom v Británii. Ale uvědomili jsme si, že lokace, které potřebujeme, jsou uzavřené ve svém vlastním světě a že velmi dobré ukázky této dobové architektury máme v Anglii. Tam jsme si mohli dovolit natočit a ukázat víc.”

“V Anglii máme nádherné paláce. A náš tým je přetvořil v opulentní, dekadentní Francii Ludvíka XIV,” říká Kate Winslet. “Většina paláců, ve kterých jsme natáčeli, má skutečně interiéry z doby Ludvíka XIV., například Blenheim Palace či Waddesdon Manor.”

Kromě toho se natáčelo také v Hampton Court Palace, Cliveden, Ham House, Ashridge Parku a Chenies Manor. Pro nezávislý film by mnohé z těchto budov byly zcela nedostupné, “ale když to režíroval Alan Rickman a hrála v tom Kate Winslet, všude jsme měli dveře otevřené,” říká Jonah Coombes.

V Blenheimském paláci se natáčelo v místnostech, které ještě nikdy nebyly na plátně ani na obrazovce. Zastupovaly mimo jiné Louvre.

Podle kameramanky Ellen Kuras ovšem natáčení v těchto lokacích bylo velmi náročné: “Měli jsme jen omezený čas, dovnitř směla jenom část štábu a měli jsme velmi přísná omezení ohledně osvětlení, kvůli teplu, které lampy vydávají. Některé tapisérie by jím mohly být ohroženy. Takže jsem mohla používat jen velmi málo světel. Při osvětlování obličejů herců jsem musela být velmi kreativní," říká.

Mohlo by vás ještě zajímat: