Policisti dovolili chlapovi, který znásilňoval ženy, aby si změnil pohlaví na ženu. Čím je přemluvil?

Vězení Zdroj: istockphoto.com

Chlap, který dřív znásilňoval ženy a ocitl se za to ve vězení, si může legálně nechat změnit pohlaví na ženu. Tohle nepoberete.

Vězni mají v různých zemích jiná práva. Někde mají vězení spíš jako ubytování a ještě si mohou při tom dodělat studium. Britské policejní síly umožňují vězňům, aby si mohli v době, kdy sedí za svůj trest, změnit pohlaví. Ačkoliv se to může jevit jako správný a liberální přístup, když si zrovna chlap vězeň při odpykávání trestu uvědomí, že se cítí být žena, řada lidí to kritizuje. Je to prý urážlivé pro ženské oběti, zejména tehdy, pokud se jednalo o znásilnění. Najednou by totiž útočníkem nebyl muž, ale žena, když byl útočníkem zcela zjevně muž s penisem.

Podle zákona o sexuálních trestných činech je znásilnění definováno jako „úmyslné proniknutí jiné osoby penisem bez souhlasu druhé osoby“, v důsledku čehož nemohou být ženy obviněny ze znásilnění, ale mohou namísto toho čelit obvinění ze sexuálního trestného činu. V současné legislativě existuje mezera, pokud jde o transgenderové ženy, které jsou právně klasifikovány jako ženy, ale stále mají mužské reprodukční orgány.

Na webových stránkách Fair Play for Women (FPW) se organizace odvolává na transsexuální vězně narozeného jako muž, který se nyní jmenuje Karen White, který byl umístěn do vězení žen (vedený jako žena) a pokračoval v sexuálním útoku na dvě vězněné ženy. White byl odsouzen (nebo odsouzena?!) téměř o rok později, vedle dvou znásilnění, které už spáchal v minulosti.

Když se však veřejnost dozvěděla o Whiteových trestných činech, ministr spravedlnosti tento případ namísto selhání politiky pokládal za „procedurální chybu“, o kterou se podle Fair Play for Women jedná. Jde o to, že pachatelé mění své pohlaví hlavně proto, aby spáchali další trestné činy, než aby se identifikovali se svým skutečným pohlavím. Rada policejních náčelníků řekla: To, jak je zaznamenáno pohlaví, je záležitostí každého jednotlivého případu. Obecně však přijímáme podrobnosti, které nám jednotlivec poskytuje, a podle toho s nimi zacházíme.