Jak je to doopravdy s migrantskou krizí v Evropě: 9 věcí, nad kterými byste měli začít přemýšlet

Takto vypadá plně naložená loď migrantů. Zdroj: Facebook/Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières)

Uprchlická krize v Evropě. Kdo nesmýšlí humanisticky a nahlas vyjadřuje svoje opačné stanovisko, je za rasistu, xenofoba a hysterku. Přitom o rasu ani národnost tady nejde, stačí jen pojmenovat celou situaci pravým jménem. Třeba začít tím, že nikdo neprchá a z pašeráctví lidí je bezva byznys.

1. Mají to být syrské oběti Islámského státu, jsou to ale kocábky plné afrických mužů

Záměrně jsem pro vás vybrala fotky organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières), abyste mi sem nepsali, že to jsou fotky zmanipulované agenturami. MSF mají vysoké morální hodnoty a nemají důvod manipulovat s veřejným míněním, protože pro ně je na prvním místě lidský život, ať je jakýkoliv. Takže to, co vidíte v galerii, jsou jejich fotky pořízené jejich pracovníky, které si sami dávají na Facebook. Vidíte, že v drtivé případě se jedná o chatrné bárky plné – mladých mužů. A přiznávají to i sami Lékaři bez hranic. Zachránili na dva a půl tisíce migrantů, z toho bylo necelých 450 žen a 130 dětí.

Jednoduchým počtem se dostane k tomu, kdo je vlastně vytahován z moře. Hlavně Eritrejci, Libyjci a Nigerijci ve věku do třiceti let. Tedy ti, kdo by měli bránit a kultivovat svou zemi, namísto toho se plaví bezhlavě k našim břehům ze zemí, kde nechali ty ženy a děti. Když byla Sametová revoluce, bylo mi osm let, takže si toho moc nepamatuju, ale stačí se mi podívat na dobové záběry, aby mi došlo, že se musí spojit většina země a tím zničí zlo. Pokud by od nás všichni odešli za lepším, nikdy by k revoluci nedošlo. Pokud z Afriky odjedou muži k nám do Evropy, nikdy se v těch státech životní úroveň nezlepší. Je občanskou povinností za svou zemi a obyvatele v ní bojovat, dřív bylo hrdinstvím padnout pro její lepší budoucnost. Dnes to vypadá, že hrdinstvím je z ní odejít a po nás potopa.

2. Je třeba urychleně změnit rétoriku a neříkat jim uprchlíci

Netuším, z jakého důvodu používají média slova jako běženci či uprchlíci. Uprchlík je od slova prchat a všichni tak nějak cítíme, že když člověk prchá, tak běží o život s nadějí na jakýkoliv první bod záchrany. Když se mu první bod záchrany naskytne, uprchlík se mu podřídí s vědomím, že ti, kdo mu pomáhají, sami mohou riskovat život, minimálně se jedná ze strany zachránce o ekonomické a časové výdaje. Uprchlík se nenechá zachránit, aby se dva dny vzpamatovával v Itálii nebo v Řecku a pak se rozmyslel, že chce do bohaté Británie či Německa. Že tyto dvě země mají převelice štědrý sociální systém, na němž dokážete existovat třeba i po celý život, aniž byste kdy šli do práce, to víme úplně všichni. Proč takhle tedy nežije každý, když to tvrdím? Protože je společensky nepřijatelné být bez práce, frustroval by nás pocit zbytečnosti, a navíc dostat z úřadů balík na živobytí je sice možné, ale trochu složité. Mnoho lidí proto jde raději do práce, protože je to pro ně lehčí, než si zjišťovat, na co vše mají nárok a pak to vyběhávat.

3. Na to, že mají prchat, si moc vybírají

Střední a západní Evropa, to zní blahobytně. Nikdo by se ale nemusel topit na nebezpečné cestě přes Středozemní moře, kdyby migranti "prchali" do afrických zemí s evropským rázem. Proč jim nestačí přejít suchou nohou do Tuniska, do Egypta, na Djerbu? Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se vyloďují na řeckém Kosu, když hned přímo naproti němu a z Afriky dokonce ještě o kousek blíž leží turecký Bodrum? Nezdá se vám divné, že migranti přehlížejí turecké město, které je daleko větší a prostornější než nebohý malý Kos?

4. Jaký je rozdíl mezi uprchlíkem a migrantem

Uprchlík je člověk, který zdrhne ze své země v ideálním případě s pomocí vlády či mezinárodní organizace, do nejbližšího bodu záchrany, což může být hned i sousední země. Důvody mohou být různé – krutovlády, hladomor, války, přírodní a humanitární katastrofy. O uprchlících vědí často jejich vlády a vědí o nich vlády zemí, kam míří, ale to ještě předtím, než začne jejich samotný přesun – dvě země se tedy spolu na vyslání a přijetí uprchlíků dohodnou. Jsou proto zapsaní a mají azylové doklady. Když dojdou do hostitelské země, je jim automaticky přiděleno místo na žití, děti jsou zapsány do škol a musí se začít pod dohledem úřadů učit jazyk a začít chodit do práce či jinak napomáhat společnosti, která jej přijala. Typickým příkladem uprchlictví jsou Operace Mojžíš a Šalamoun. Súdán a Izrael se dohodly na odeslání a přijetí uprchlíků před obrovským hladomorem. Do Izraele tak za vědomí vlád, Červeného kříže a amerických tajných služeb odešli Falašové, tedy etioptští Židé, mezi nimi ale byli i křesťané, jejichž děti se dostaly do židovských rodin a tam konvertovaly. Sice dnešní soužití Falašů a Izraelců není ideální, i zde jsou na okrajích měst chudinské čtvrti a dochází k nepokojům, ale to není podstatné. Smyslem je vysvětlit vám rozdíl mezi uprchlíkem a migrantem. Pokud utíkají Eritrejci, Libyjci a Nigerijci před zlovládami, přesun by pro nás legálně zařídily mezinárodní organizace. Proto jim, prosím, už přestaňte říkat uprchlíci.

5. Dá se tady mluvit o kolonizaci Evropy?

Migranti dávají pašerákům za převoz strašlivý balík peněz. Většinou se na něj složí vesnice nebo velká rodina. Opravdu si myslíte, že ti lidé dají někomu jen tak nějaké peníze, aby přeplul Středozemní moře a hledal štěstí? První várka udělá zázemí v hostitelské zemi, k ní se pak přidá zbytek, co zůstal ve vesnici, kterému se zase složí na cestu další lidé, jež pak připlují za těmi, kteří za jejich peníz odpluli před nimi. Takto to jde pořád dokola.

6. Do Česka jich přijde jen málo, tak proč řešíme něco, co se děje v jiných zemích?

Jsme Středoevropani a jako takoví jsme vyrostli na nějakém kulturním zázemí a evropské sofistikovanosti. Máme jistou životní úroveň, vycházíme z křesťanských tradic, máme nějak nastavený právní systém a po celou historii našeho kontinentu jsme vedeni všichni zde na něm k jasně daným pravidlům soužití. Musíme pracovat, abychom se uživili, musíme se vzdělávat, učit se jazyky, tolerovat ostatní a dodržovat práva, abychom se v této společnosti uplatnili. Problém migrantů je tedy problém celé Evropy, tedy i Česka, ne jen Řecka a Itálie, protože žijeme stejné životy a uznáváme stejné hodnoty. A hlavně – jsme Unie. Ať se vám to líbí, nebo ne, vyhlasovali jsme si vstup, je to tedy i náš problém, i když k nám nepřijde uprchlík ani jeden.

7. Kdo tu nechce migranty, je hned xenofob. Tvrdíte tohle i o Austrálii?

Kdokoliv, kdo nemá stejné smýšlení jako ti, kteří zastávají názor, že migranti Evropě neškodí a mělo by jich být přijato ještě více, je nazýván xenofobem a rasistou. Já nevím, kde mezi těmito dvěma tábory odpůrců a přívrženců leží pravda, nicméně o Australanech, kteří tyhle imigrantské bárky posílají obratem zpátky a nelegálové se ani nestihnou dotknout palcem jejich pobřeží, si nemyslím ani jedno z výše uvedeného. Nikdy jsem tam na návštěvě nebyla, ale stačí mi sledovat tisk a zprávy a nepamatuji si, že by se kdy psalo o tamních pouličních nepokojích. Když pomatený islamista zajal v kavárně v Sydney rukojmí, Australané poskytovali osobní ochranu a podporu vyděšeným muslimům, kteří se báli, že se na ně snese odvetný hněv. Žijí tam lidé všech ras, všichni pokojně vedle sebe, neničí je tam žádné nesnášenlivosti mezi původním a novým obyvatelstvem. To proto, že do Austrálie smíte jedině legálně, a pak se pod dozorem úřadů musíte začlenit. Dovolíte si snad o nich říct, že to jsou rasisti? Xenofobové? Jsou snad rasisti v Kanadě, když po imigrační vlně z Česka pro nás znovu zavedli víza?

8. Proč je oblíbený protiargument – Češi také utekli a nikdo je nevrátil – naprostý nesmysl

Nejen Češi utekli, ale s nimi i mnoho Balkánců. Utekli do Západní Evropy a do USA, ale neříkali si uprchlíci, ale správně imigranti, protože jim (většinou) nešlo o život. Odešli před sovětskou okupací, před komunisty a před válkou. Rozdíl mezi česko-slovensko-balkánským exodem a dnešním přílivem migrantů byl v tom, že od nás utíkala hlavně inteligence. Lékaři, vědci, učitelé, teologové, většina z nich ovládala alespoň základy němčiny nebo angličtiny. Západoevropské a americké kulturní kořeny jsou stejné jako české nebo balkánské, pro tyto lidi tedy nebyl žádný problém začlenit se do společnosti a začít nový život klidně i od podřadného zaměstnání, protože měli pracovní návyky ze své země a věděli, že jako nezaměstnaní se nemohou uplatnit. Toto zažíváme nyní v Česku s Vietnamci. Je jich tu mnoho a přitom nikomu nevadí – protože Vietnamci jsou velmi pracovitý národ a lidé v Česku si už tak nějak zvykli na to, že zde ovládli sítě rychlých večerek, kam můžeme zajít i ve svátky nebo v jedenáct v noci. Nová generace Vietnamců mluví perfektně česky, ta stará to dohání, co to jde. Vietnamské děti ve školách se nyní jmenují Petra Nguyen nebo Honza Cao, protože Vietnamci s námi chtějí sdílet naši kulturu. Ne si žít někde na okraji tu svoji a rozčilovat se, že my ji odmítáme přijmout.

9. Divíte se tomu, že politici v Evropě tohle šílenství stále nezastavují?

Je to byznys. Pašeráctví lidí v takovém rozsahu bývá posvěceno někým, kdo na tom má politický zájem. Obchod s lidmi je jedním z nejvážnějších mezinárodních zločinů a dostat se k jeho jádru by měl být vládní zájem v prvé řadě, jenže pro samé zachraňování není čas rozplétat organizovanou síť a má to svůj důvod – s migranty přicházejí peníze, tedy dotace. Na dávky, na jídlo, na bydlení. Na volební hlasy. Většina jich zůstane totiž v té stejné bídě, z jaké odešli, což zajišťuje volební hlas pro sociálně orientovanou levici, do níž migranti vloží své naděje na lepší život placený těmi, kdo se v kapitalistické společnosti umějí ohánět.

Barbora Koukalová