23. února 2019 11:00
Markéta ŠkorňováSOBOTNÍ ROZHOVORY: Miluju bůček i závitky a nejraději jím hůlkami, v tom jsem typická Vietnamka, říká okouzlující Marcela Vuong
Nápad udělat rozhovor s cizincem žijícím v Čechách jsem v hlavě nosila už dlouho. A pak jsem si vzpomněla na krásnou a věčně usměvavou Marcelku. Vietnamku, se kterou jsem se před lety potkala při práci. Od té doby její cestu sleduji přes sociální sítě, a tak mi neuniklo, že se pustila do kurzů vietnamské kuchyně. A nejen to! Marcelka také pořádá Sapa Food Tour, díky které máte možnost objevit a ochutnat to nejlepší, co v Sapě je. Jak česká kultura ovlivňuje Vietnam
Marcela Vuong (30) se narodila v České republice, kam se její rodiče přestěhovali za prací v sedmdesátých letech minulého století. Dětství ale spolu se svým mladším bratrem strávila ve Vietnamu. Zpět do Čech se vrátili, když jí bylo šest. Spontánní nápad začít pořádat Food Tour po Sapě přišel v návaznosti na kurzy vietnamské kuchyně, které pořádá u svých klientů doma. „Vždy se u někoho doma sejde parta lidí, já nakoupím ingredience a poté přítomné učím vietnamskou kuchyni, tak, jak jsem se to naučila od své rodiny,“ říká Marcelka, ze které přímo srší neutuchající pozitivní energie. „Nápad Sapa Food Tour přišel vzápětí, ve chvíli, kdy ti, které jsem učila vařit, chtěli vědět, kde nakupuju ingredience. Tour je spojená s výkladem vietnamských tradic, vezmu je do těch nejlepších bister, které v Sapě jsou a společně si pochutnáváme na místních specialitách,“ dodává.
DĚTSTVÍ A TRADICE
Jak často navštěvuješ příbuzné ve Vietnamu, kde stále žije větší část tvé rodiny?
Snažím se každé dva roky Vietnam navštívit a strávit čas s rodinou. Když jsem chodila do školy, jezdila jsem tam i na celé letní prázdniny. Jak já, tak brácha máme k Vietnamu velmi blízký vztah a skvělou rodinu, na kterou se vždycky moc těším.
Jak vnímáš migraci Vietnamců do ČR v současnosti? Myslíš si, že je pro mladé Vietnamce stále ještě výhodné cestovat za studiem a prací do Čech?
V těch sedmdesátých letech a na začátku let devadesátých byla vlna Vietnamců, kteří se přistěhovali do ČR, rozhodně největší. Přijížděly sem čtyřčlenné rodiny, jako je ta naše, ale i celé generace rodin. V současnosti se migrační vlna velmi zmírnila. Pro mladé už žití v ČR není tak lukrativní jako dřív, a to nejen kvůli ekonomické situaci zde v Čechách, ale také proto, že Vietnam ekonomicky stoupá a dnes už je možné tam získat dobrou práci i vzdělání. Kdežto maloobchod, který zde provozovaly starší vietnamské generace, je na ústupu a tamní obyvatelé se sem už tolik nehrnou.
Čím se živili tvoji rodiče poté, co se přistěhovali do ČR?
Obchodem. Za svůj život obchodovali snad se vším :D Nejdřív měli stánek s oblečením, pak měli svůj obchod s oblečením, pak bistro, večerku. No vlastně všechno. :D Teď už je ale taťka v důchodu a maminka hlídá na pár hodin denně vietnamské děti.
Tebe s bratrem vaši nikdy nenutili, abyste pokračovali v jejich „řemeslu“?
Ne, naopak! Oni se museli živit ochodem, protože nemohli dělat nic jiného, kdežto my už ty možnosti máme a vietnamští rodiče chtějí, aby jejich děti studovali a měli dobré zaměstnání a uplatnili se i v jiných oborech, než je obchod. Je to pro ně otázka prestiže.
Byli na vás rodiče přísní?
Skrze vzdělání ano, určitě. Je to taková nepsaná zásada ve Vietnamu, že děti by se měly dobře učit a dřít, aby dosáhly co nejlepších výsledků. Pamatuju si, že když mi na gymnáziu vycházela trojka z matematiky, tak jsem měla doučování, protože trojka nepřipadala v úvahu. Rodiče nás pořád vybízeli k učení, i přesto, že jsme měli hotové úkoly. Vietnamcům možná až příliš záleží na tom, co si o nich myslí druzí, jak jejich rodina působí navenek.
Jak ty sama vnímáš, že místní česká kultura ovlivňuje tu vietnamskou?
U mladé generace je to hodně o smýšlení. Já sama se více cítím jako Češka, než Vietnamka, je znát, že místní kultura ovlivňuje mnohem víc tu mladší generaci, než naše rodiče. Vidět je to například u pojetí rodiny - ve Vietnamu drží rodina silně pospolu, mnohé generace společně bydlí, kdežto tady se od tohoto modelu už upustilo. Je to tady uvolněnější, s čímž se naše mladá generace pochopitelně více ztotožňuje.
Co pro Vietnamce znamenají tradice? Jak konkrétně tvoje rodina slavila Čínský nový rok?
Vůbec tou největší tradicí ve Vietnamu je tradice uctívání předků. Při výročí úmrtí, při oslavách nového lunárního roku, při státních svátcích se navaří jídlo, které rodina přinese před oltář, popřeje se zdraví, štěstí celé rodině, zapálí se vonná tyčinka, která když dohoří, tak se rodina může pustit do připraveného jídla. Vietnamci lehce věří v posmrtný život a říkají, že když se předci mají dobře v nebi, tak ti snesou štěstí a blaho.
Rok prasete jsme s rodiči slavili doma, to je tradice, která se musí dodržovat. Také se dá na oltář jídlo, popřejete si mnoho zdraví a štěstí a trávíte večer pohromadě se svou rodinou.
Mají mezi sebou asijské státy úzký vztah, jako máme - nebo bychom v návaznosti na historii měli mít – my se Slováky?
Ne. Asijské země jsou si blízké kulturou, kuchyní, ale že by k sobě asijské národy nějak více tíhly, jako třeba Češi a Slováci, tak to určitě ne. Ukázkou je právě vztah Vietnamu se sousední Čínou, kde panují spíš rozbroje než přátelské vztahy. Důležitým faktem, proč tomu tak je, je velkost asijských zemí a jazyk, který má každá země úplně jiný. My si nikdo nerozumíme v Asii, ať už zmíním Čínu, Laos, Kambodžu - tak s žádným státem nemáme společný jazyk.
SAPA
Kromě své běžné práce také provázíš lidi po Sapě, vyprávíš jim o vietnamské kultuře, dáváš tipy, kde se dobře najíst. Čí to byl nápad, začít se SAPA FOOD TOUR?
Už je to čtyři roky, co SAPA FOOD TOUR dělám. Tour je úzce spojená i s kurzy vietnamské kuchyně, které také pořádám. Všechno to začalo, když jsem pro své kamarády doma připravovala vietnamské speciality od polévky PHO po závitky. Přátelé byli nadšení a říkali mi, proč takové kurzy vaření nepořádám častěji. A já jsem si řekla, že to vlastně vůbec není špatný nápad, učit vařit vietnamskou kuchyni ty, kteří o to mají zájem. A tím, že sama nemám prostory pro nějaké větší vaření, tak to dělám u zájemců doma.
Funguje to tak, že se domluví parta lidí, já nakoupím ingredience a poté se všichni sejdeme u někoho doma, kde přítomné učím vietnamskou kuchyni, tak, jak jsem se to naučila od své rodiny.
SAPA FOOD TOUR vznikla následně, když lidi z kurzu začalo zajímat, kde všechny ty čerstvé bylinky a ingredience nakupuju. Tam začal ten prvotní zájem o to jezdit do Sapy se mnou a poznávat, co se kde dá nakoupit.
Tyhle tour jsou zaměřené hodně na jídlo, proto SAPA FOOD TOUR. Celá tour trvá tři hodiny, součástí je vyprávění o vietnamských tradicích a různé ochutnávky jídel, které jsou v Sapě vyhlášené.
Má běžný návštěvník Sapy šanci rozpoznat, ve kterém místním bistru se vaří dobře a kde ne?
Musím říct, že z devadesáti procent vaří všechna bistra v Sapě dobře. Je to dáno i tím, že se tam vyskytuje hojný počet vietnamské komunity a ta by nejedla někde, kde nevaří dobře. Já osobně beru své klienty na taková místa, kde se specializují na jedno či dvě jídla, protože tam mám jistotu, že je jídlo připravené z kvalitních potravin.
Pochutnáš si i na českém jídle?
Já mám radši bůček, než čínskou kachnu, což je všeříkající :D A moje nejoblíbenější české jídlo je moravský vrabec :D Ale českou kuchyni neovládám. Moji rodiče vaří doma odjakživa pouze vietnamskou kuchyni, takže jsem ani neměla možnost se doma něco z české kuchyně naučit.
Které vietnamské jídlo ty sama nejraději připravuješ?
Asi závitky. Vzhledem k tomu, že jsem musela balit závitky už jako malá, tak v tom mám trénink :D
Vietnamská kuchyně je typická pro svou čerstvost, což mě přivádí na myšlenku, kde prodejci v Sapě shánějí čerstvé bylinky?
To záleží na ročním období. Když přijdeš do Sapy v létě, tak máš možnost vidět svazky čerstvých bylinek, zeleniny. Je to takzvaně „navolno“. A převážná většina tady toho se pěstuje v Čechách, konkrétně nedaleko Chuchle. Tam mají Vietnamci své zahrádky, kde si bylinky a zeleninu sami pěstují. V zimě jsou pak všechny suroviny zasáčkované, zabalené a to je jasný důkaz toho, že jde o dovoz, převážně z Vietnamu. Co se týká bylinek a ovoce a zeleniny, tak to se mimo sezónu kupuje od českých dovozců.
Jak vůbec vznikla SAPA?
Sapa vznikla před 18 lety. Dřív na tom pozemku byla drůbežárna, a když byla zrušena, tak to pro Vietnamce, kteří sháněli volné prostory, byla ideální volba. V těch dobách se Vietnamcům velmi dařilo. Pamatuju si, že když jsem tam jako malá chodila s mamkou, tak se tam přes ta kvanta lidí nedalo ani hnout. V současné době jsou v Sapě plná jen bistra, v halách, kde se prodává oblečení, dnes téměř nikdo není.
CESTOVÁNÍ, JÍDLO A DOVOLENÉ
Jak to mají Vietnamci s odpočinkem a dovolenou?
Vietnamci jsou velmi pracovitý národ, ne že by neuměli odpočívat, ale dřív slovo „dovolená“ téměř neznali. Třeba my jsme za celé mé dětství nebyli nikde na dovolené. Naši rodiče neustále celý život pracovali. Až v posledních letech se to lepší a i starší generace Vietnamců začíná objevovat kouzlo cestování. I moji rodiče už jezdí na dovolené a pomalu ale jistě začínají chápat, co na tom cestování s bráchou máme.
Hodně cestuješ, jak to máš s jídlem v různých koutech světa? Ochutnáváš tamní speciality?
Ano, já jsem opravdu hodně přes jídlo :D A jsem vycvičená z Vietnamu, kde jsme jedli na trzích, leckdy i rukama. Ten takzvaný street food je tam na každém rohu a já to miluju už odmala. Takže kamkoliv jedu, tak jím typická lokální jídla tam, kde se stravují i tamní obyvatelé. Nebojím se toho, naopak.
Která světová kuchyně tě mile překvapila?
Asi turecká kuchyně. Před návštěvou Istanbulu jsem si nedokázala představit, že jím jehněčí, ale byla jsem mile překvapená, jak dobře tam umí maso zpracovat, že necítíš zvěřinu. V Istanbulu hodně grilují, ať už maso nebo zeleninu a všechno je to moc dobře dochucené, tak to mě opravdu mile překvapilo.
KRÁSA, LÁSKA a… SVATBA
Jaké je tajemství štíhlé linie nejen u Vietnamců, ale celkově u Asiatů?
Geny. Geny jsou stěžejní důvod štíhlé linie. A pak samozřejmě strava. Vietnamci sice jedí hodně masa, ale vždy ho prokládají čerstvou zeleninou. Jí pořád rýži. Moji rodiče jí 365 dní v roce rýži! :D Opravdu! A většina jídel je opravdu čerstvá od masa po bylinky. Ve Vietnamu neexistuje, že by si lidé zamrazili maso na půl roku dopředu, jako to dělají Češi. Tam všechno co nakoupíš, hned zpracuješ. A konkrétně ve Vietnamu je to i klimatem, tím, jak je tam teplo a vlhko, tak to tělo také funguje jinak.
Co je pro Vietnamky ideálem krásy?
Je to zvláštní, ale pro Vietnamky je ideálem krásy evropský obličej - velké oči, dlouhé řasy, vysoký nos a úzké rty. A bílá pleť. To je ideálem krásy ve Vietnamu. Dívky a ženy ve Vietnamu se až chorobně chrání před sluníčkem, protože nechtějí být opálené. Mít bílou pleť bylo kdysi známkou vyššího společenského postavení. Lidé s bílou pletí se dříve řadili do vyšší společenské vrstvy.
Pro mě samotnou byly nevýhodou moje velké rty. Pamatuju si, že když jsem byla malá, tak mi mamka říkala „ty máš tak tlustý rty,“ a já jsem pak chodila do koupelny před zrcadlo a ty rty se snažila různě zmenšovat :D
Chodila si někdy s Vietnamcem?
Ne, ne. Vietnamci mě nepřitahují. Vždy jsem měla partnery Čechy a teď mám Portugalce :D
Tradice je znát i co se týká manželství, viď? Rozvody tam nejsou denním chlebem, jako tady u nás.
Přesně jak říkáš. Rodiny tam drží mnohem víc pospolu, ta sounáležitost je tam větší. Rodina překoná téměř vše. Je pravda, že v současnosti už i tam dochází k rozvodům - za mých rodičů to neexistovalo vůbec, ale v žádném případě to není v takové míře jako tady, nebo jinde ve světě.
A co Vietnam a svatba?
Vietnamská svatba je dost komplikovaná. Je podobná jako svatby zde v Čechách, ale s tím rozdílem, že na vietnamské svatbě je třeba 500 až 1000 hostů. A je paradoxem, že rodiče snoubenců na svatbu nezvou ty nejbližší, ale spíše široký okruh lidí a známých a přátele přátel atd.
A jakou svatbu budu mít já? Rádi bychom měli svatbu v Portugalsku, ta bude podle našich představ, a pak nás čeká ještě ta vietnamská, pro moji část rodiny. Bude se konat zřejmě v Sapě, tam je takový sál, kde se konají snad všechny vietnamské svatby. Novomanželé tam sedí uprostřed sálu jak na bidýlku a hosté, které vlastně ani neznají, jim chodí přát a do speciálního boxu hází obálky s penězi pro novomanžele. Obávám se, že téhle tradici se nevyhnu, takže je ti jasný, jak moc se těším na svatbu v Portu (Portugalsku - pozn. autora).
Autor: Markéta Škorňová