SOBOTNÍ ROZHOVORY: Poslouchat, vnímat a dívat se. To je můj klíč pro nalezení inspirace, říká nadějný designér skla Jan Salanský

Dnešní SOBOTNÍ ROZHOVORY bych mohla začít naříkáním a pocitem deprese. Dělat rozhovor s někým, kdo je stejně starý jako vy, ale na rozdíl od vás se pyšní skvělými výsledky ve svém oboru, má naplno rozjetou kariéru a doma ženu a dvě krásné děti, není zrovna pohlazení pro vaše sebevědomí. Ale svá pozitiva to má - rozhovor s umělcem, designérem a mistrem křišťálu v jedné osobě, který i absolutnímu laikovi s klidem vysvětlí, o co v jeho profesi kráčí, je nesm?

Honza je rodák z Liberce, kterému je celoživotně věrný. Právě na Liberecku si založil spolu se svým kolegou a bratrem ateliér, kde vytváří originální kousky, a to za použití různých materiálů, kterým však vévodí sklo. Díky vítězství v soutěži Master of Crystal, pořádané českým výrobcem skla PRECIOSOU, měl možnost svůj talent uplatnit i v této světově uznávané společnosti. V současné době je na volné noze a zabývá se především vlastní tvorbou, ale také spolupracuje s Univerzitou v Liberci, kde zároveň dokončuje doktorát a mimo jiné by tam rád i učil. Ale to je prý otázka budoucnosti, takže mou depresi nebude zbytečně dráždit. Díky, mistře Honzo, hned se cítím líp.

Jaké bylo tvé dětství? Projevovaly se u tebe už v mladí sklony k umění? Byli tvoji rodiče či prarodiče umělecky zaměření?

Už od útlého dětství jsem hrál hokej, takže prostor pro to realizovat se jinde moc nebyl. Ale když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak jsem ke kreativitě obecně vždycky tíhnul. Kreslil jsem si, fotil, zkoušel tvořit videa, dělal muziku. Mamka hodně šila, takže i já jsem si zkoušel něco „ušít“. Pamatuju si na svůj první ušitý kapesník. :D I když rodiče nemají žádné umělecké vzdělání, vždycky mě v mé kreativitě a nápadech podporovali.

Kdy přišel ten moment, že sis řekl „baví mě práce se sklem, to je to, čemu bych se chtěl věnovat“? Přišlo to už během školních let?

S designem jsem začal už na střední, studoval jsem Střední školu tvorby designu a nábytku v Kateřinkách v Liberci, to bylo víc technicky založené studium, a poté jsem šel na vysokou školu, obor Environmental design na Technické univerzitě v Liberci. Což je něco mezi uměním, designem a architekturou - takové koncepční řešení designu. To znamená, že když něco navrhujeme, tak to musí mít pádné důvody, proč to tak je a musí to být správně zasazené do kontextu prostředí, doby a mnoha jiných aspektů, se kterými se pak pracuje a a vytvářejí se díla. Jsou to různá témata ­ od sociálních či digitálních problematik, přes fotku, grafiku až po čistě výtvarnou činost typu malba nebo socha... Člověk tam má opravdu velký kreativní rozmach.

A tam přišlo to prozření, že tohle je ono?

Upřímně, ze začátku mě to moc nebavilo, nebo jsem nerozuměl, o čem to je. :D Ale když jsem pochopil, o co tam vlastně jde, jak to uchopit, tak jsem se definitivně rozhodl, že tohle je cesta, kterou chci jít dál.

Ty jsi, Honzo, vyhrál soutěž Master of Crystal, kterou už od roku 2008 pořádá právě PRECIOSA, pro kterou jsi do nedávna pracoval jako designér skla/křišťálu. Řekni čtenářům něco o samotné soutěži i výherním produktu, se kterým jsi zabodoval u poroty.

Jedná se o soutěž pro střední i vysoké školy, ale také pro profesionály v oboru, prostě pro širokou veřejnost. Loni byla soutěž zaměřená na svítilny, lustry, letos se akce věnuje šperkům. Popravdě už si ani nepamatuju, jaké téma bylo zadáno, když jsme se soutěže účastnili my, ještě s kolegou Jakubem Neufussem. Každopádně my konkrétně jsme tam přišli už s hotovou věcí, kterou jsme vytvořili.

Co je výsadou vítěze soutěže Master of Crystal?

Kromě finanční odměny může vítěz odjet na zahraniční veletrh, dále marketingová podpora. A především si vítěz může své dílo vyrobit, zhotovit. Například ty, kdybys zvítězila v této soutěži s návrhem, který máš zatím jen na papíře, tak poté dostaneš možnost nechat si své dílo zhotovit. Ty jako designér máš možnost být u toho, jak dílo vzniká, zasahuješ přímo do výroby. A to vše zaštiťuje právě PRECIOSA.

Co jsi dělal před soutěží? Už ses naplno věnoval designu?

Ano. Společně se svým kolegou a bratrem jsme založili studio SKUBB a pod touto značkou tvoříme například JIZERSKÝ ŠPERK, se kterým jsme také vyhráli zmíněnou soutěž, dále kolekce nábytku a v neposlední řadě tvoříme společně designové studio, sídlící v krásném prostoru v Liberci, kde to budujeme téměř dva roky.

Takže jsi věrný Liberecku.

Určitě. Tam jsem se narodil, žiji tam se svou rodinou. Je to taková strategická poloha a zároveň dobré zázemí.

Je to třeba právě i okolí Liberecka, které tě ve tvé tvorbě inspiruje?

Samozřejmě. Příroda jako taková inspiruje snad každého z nás, lidé - také to jsou inspirace, které tady byly a budou. Mě konkrétně inspirují hodně souvislosti, ať už technologické, nebo třeba když někdo něco řekne a ty to můžeš použít jinde, zasadit do jiného kontextu a nabalují se na to ty myšlenky do zase úplně jiné podoby a to je to, co mě inspiruje a odkud se berou nápady. Poslouchat, vnímat a koukat se. A zírat.

Stalo se ti někdy, že jste se s klientem nemohli dohodnout na finální podobě produktu?

Ano, i to se stává. Ale v té chvíli, kdy si obě strany stojí za svým názorem, je lepší spolupráci ukončit. Protože to, co se nelíbí mně, může někomu přijít skvělé a o tom vlastně umění je, takže na tom není nic špatného. Stává se to.

V PRECIOSE ses zabýval sklem, křišťálem v různých podobách. Který světový trh, co se týká designu, ti je svým pojetím nejbližší?

Ze strany designu mi je asi nejbližší novodobý nizozemský design, který místy padá až do takového art designu. Mají odvahu z něčeho udělat „šílenost“ a lidi jsou schopni to ocenit. To mě na tom baví. Občas něco takového zahlédnu i tady v Čechách, pomalu se to přesouvá i sem. Co se týká skla a jeho pojetí tak Česká republika nemá konkurenci. Jako jedni z mála to máme pod nosem a to mě na tom neustále fascinuje. Baví mě také americký přístup ke sklu. Příjde mi, že se tím moc nemazlej.

A v historii? Které období nebo styl tě zaujal v minulých letech, stoletích?

Asi Art Deco (Art deco je univerzální dekorativní styl, který se rozšířil především v Evropě a v USA ve 20. a 30. letech dvacátého století v průmyslu a řemeslu. Nese rysy mnoha směrů, především kubismu, futurismu a secese, pozn. autora).

Co považuješ za dobrý design?

To záleží na souvislosti. Dobrý design může být ten, „který nepřekáží“, ale zároveň to může naopak být design, který je takovým solitérem v interiéru. Mě osobně baví, když je ve věci nějaký přesah, příběh, když je tam nějaký zajímavý technologický nebo výrobní proces, kdy člověk, který není z oboru, nechápe, z čeho to vlastně bylo vyrobený. Občas mi přijde, že design vytrácí „sign“, ten podpis autora. A to je podle mě škoda.

Láká tě práce i s jinými materiály než je sklo?

Určitě. Teď momentálně pracuju s GEOPOLYMEREM, což je v podstatě umělý kámen. Ale jinak samozřejmě dřevo, kov, kámen jsou materiály, se kterými se skvěle pracuje. U nás v ateliéru se hromadí všechny různé materiály, věci, až bych řekl, že se z toho stává takové malé vetešnictví. :D Ale se vším se dá dál pracovat, takže věříme, že to jednou využijeme. :D

Už jsme zmínili, že máte s kolegou a bratrem svůj vlastní ateliér. Na které produkty se zaměřuje vaše vlastní tvorba?

Kromě JIZERSKÉHO ŠPERKU, který je řekněme primární produkt, se kterým jsme i vyhráli soutěž zmiňovanou soutěž MASTER OF CRYSTAL a který posouváme stále dál a dál, tak je to například práce s papírem, papírovou kašírkou což je stará technika, kdy rozmašírujete papír, přidáte do něj lepidlo a klidně i další BIO materiály jako například piliny či kafe a jednoduše rukou nanášíte. Je to ale i šperkařská činnost, kde můj kolega se svou manželkou vytváří různé náušnice, prsteny. Se studiem SKUBB se momentálně nejvíce soustředíme na výrobu kolekce mís, které nazýváme PIVNÍ PUMY. Což vzniká z takové velké PET lahve na pivo. Budou to mísy s pivní tématikou.

Co se týká mé vlastní tvorby tak je mojí největší zálibou práce s hutně foukaným sklem. A právě s touhle sklářskou technikou se snažím pracovat, hledám nové tvarové souvislosti. Protože u hutně foukaného skla máš dost omezený časový prostor na tvorbu, což mě vlastně i baví, ten časový pres, ve kterém ty musíš vytvořit daný produkt. Baví mě i ta nepředvídatelnost a fakt, že je to dost živé.

Když se bavíme o té časové omezenosti, tak ty už dopředu víš, co chceš se sklem udělat, kam ho „chceš dostat“ a poté se vlastně snažíš to v tom krátkém čase zrealizovat? Chápu to dobře?

Přesně tak. Já už jdu do výroby s návrhem, ale díky té nepředvídatelnosti materiálu je ten výsledný produkt vždycky trochu jiný.

Co vy a výstavy? Měli jste a plánujete nějakou výstavu?

Už dlouho jsme žádnou výstavu neměli, naposledy v roce 2017, a už dlouho chystáme další. :D Já chystám doktorandskou výstavu, kde by měla být ukázka všech mých „nafoukaných“ objektů, kterých už je přibližně třicet a bude jich tak padesát. A potom také s kolegou chceme udělat společnou výstavu naší tvorby za poslední roky.

V době velkoobchodu a gigantických obchodů s nábytkem, jako je například IKEA - jakou má designér na volné noze šanci na trhu uspět?

Samozřejmě, že pro většinu lidí je snazší zajet do Ikey nakoupit nábytek, za který dají trochu jinou částku, než za jeden designový kousek. I u nás doma najdeš nábytek z Ikey a nepřijde mi na tom nic divného. Za mě je umění zkombinovat drahé s levným, obyčejné s neobyčejným. Je to jako v módě - můžeš si koupit kabát ze sekáče za pár korun a zkombinovat ho s botami za tisíce a může to vypadat dobře. Velkoobchod a to, co děláme my, jsou dvě odlišné věci a lidé si to dobře uvědomují a pokud chtějí investovat do originálních kousků, které se budou dědit, tak si za to rádi zaplatí.

Jak to vypadá u tebe doma? Poznala bych na první pohled, že tady bydlí mistr křišťálu? Máš doma vystavené i své kousky?

:D No jasně, že mám, ano, jistě. :D Od váz po židle... Najde se tam pár mých kousků, ale také pár věcí od mých kolegů nebo koberec po babičce.

Jaký tvůj produkt je na trhu populární?

Neřekl bych zrovna populární, ale už dlouho vyrábím takové „zúžené židle“, což jsou židle, které jsem začal dělat na Erasmu v Bratislavě. Měli jsme zadání „volné téma“ a já nevěděl, co dělat. Pak jsem si řekl, že bych mohl ze židlí vytvořit nějaká zvířata. Tak jsem rozřízl židli na tři části, odstranil z ní konstrukci, ten střed, čímž jsem ji zúžil a chtěl jsem začít tvořit ta zvířata. Ale jak jsem židli viděl zúženou, tak jsem si řekl, že je to vlastně dobrý a mám splněno. :D Od té doby tenhle nápad zdokonaluji a využívám k němu různé materiály, naposledy to byl právě papír, se kterým teď nově pracuji. Jsou to židle úzké, ale zároveň se na nich dá dobře sedět, takže funkčnost splňují.

Pozná nadšenec do umění, designu tvou tvorbu? Máš nějaký svůj znak, „podpis“, který tvou tvorbu charakterizuje?

To by asi měli posoudit ostatní, ale v každé tvorbě umění je důležité, aby byla signifikantní, takže i já se snažím o to, aby bylo poznat, že daný produkt je ode mě. Svůj charakter se snažím dávat do jakékoliv mé matérie, aby nesla mé otisky.

Rekonstruuješ i staré věci?

Upřímně, raději moc ne. Měl jsem tyhle ambice, ale nepodařilo se. :D spíš se je snažím přetvářet a zkoumat jejich tvary a případně z nich dělat něco jiného.

Je něco, co ti opravdu nejde? Třeba vaření, sport, zpívání...?

No mně jde tak nějak všechno. :D Ne, je fakt, že bez navigace bych nikam nejel, tu využívám často. A jsem vážně nerad, když mě zklame. :D A také s plánováním mám problém, to je pravda. :D

Jaké jsou tvé pomyslné cíle v oblasti umění a designu?

Aktuálně dotáhnout rozdělané věci. Mimo jiné také zkoumat nové technologické možnosti, objevovat nové materiály, přijímat nové výzvy, napsat knihu, obří výstava v New Yorku a stát se rokovou hvězdou...:) Je toho ještě víc ale obávám se že to vše nestihnu. Takže prozatím bude stačit to s pokorou dělat dál a pokud možno se tím stále živit.

Na tvorbu Jana Salanského se můžete podívat zde: www.salansky.cz a www.studioskubb.cz

TopStar

SOBOTNÍ ROZHOVORY: Miluju bůček i závitky a nejraději jím hůlkami, v tom jsem typická Vietnamka, říká okouzlující Marcela Vuong