Z Tomáše Kluse je už definitivně Aštar Šeran: Zmateně oznámil tvůrčí pauzu, snad mu to prospěje

Klus si dává roční pauzu a oznámil to stylem, kterému zase nikdo nerozumí. A pokud ano, jsou to určitě ti stejní lidé, co tvrdí, že četli Kafku a pochopili ho. Zdroj: Facebook/archiv Tomáše Kluse

Tomáš Klus je dobrý umělec. Má kreativní nadání na hudbu, umí si píseň složit, napsat, zahrát i zazpívat, takže se opravdu umělcem nazývat může. A tady bychom taky skončili, protože dál je to Aštar Šeran, vesmírný hipík, který odchází na odpočinek a doufáme, že mu to prospěje a vyléčí se z toho.

Ty tam jsou doby, kdy národ šílel z druhého Karla Kryla, který udělal díru na českou scénu se svým hitem Malčik, kde to Rusovi za okupaci pěkně nandal a pamětníci při poslechu mačkali dojetím plyšové hračky.

Tomáš Klus (29) je velmi výrazná hudební osobnost naší scény. Ať se vám to líbí, nebo ne, vlastně je pravda, že polovina našich zpěváků nemá takový talent jako on. V porovnání s Klusem jsou to jen hudební cirkusáci, ale bohužel Tomáš si začal myslet, že je Ježíš nebo Aštar Šeran a že nám všem spasí duše.

A na to je český človíček dost háklivý. Zatímco rozněžnělé ženy z jeho metafor dostávají rovnou ovulaci, mužská část mu nevěří ani nos mezi očima.

Není divu.

Od té doby, co se Tomáš Klus zbavil manažerky Barbary Falge, jde celý jeho umělecký směr hodně špatným směrem. Za pracovní rozchod manažerky a zpěváka může podle zákulisních drbů právě Klusova manželka, v té době jeho přítelkyně Tamara, s níž má dceru Josefínu, a je vidět, že se to na jeho kariéře neblaze podepisuje.

Vydává desky s názvem Anat život není a nikdo nechápe smysl názvu, ani vy ne, je zbytečné nás o tom přesvědčovat, na Facebooku založil se svou ženou stránku Já jen nelajkuji, já i pomáhám a moc by nás zajímalo, kolik těch jeho obatikovaných a okorálkovaných stoupenců této stránky komu kdy pomohlo. Zbavil se dosavadních přátel, nikdo mu pořádně nerozumí a veřejnost se škodolibě baví na jeho sluníčkářský účet.

Klus nyní oznámil roční pauzu způsobem pro něj typickým – nevíme, co chce říct a s námi to neví nikdo. Podle nás ani on sám.

"Jsem unavený a potřebuju se ucelit aneb propustit z cely, v níž sedím a zdi posiluji ustavičným omíláním téhož, což může vzbuzovat dojem, že vím něco víc. Je to nutné, bych se necítil být vám lhářem, který něco zpívá a něco jiného je. Hodně jsem totiž mluvil. A moc slov oslabuje moc slov. Vím, že při zpěvu Anat musím stát pevně sám za sebou, a je proto potřeba ujasnit si, kdo a za kým má teda stát, což v shonu, jenž je stále vůkol, lze jen stěží. Anat život není je naším nejlepším, nejjasnějším počinem. Její sílu cítím a ctím natolik, že zkrátka musím na čas písním z cesty. Neboť jsem pochopil, že nejsou tak úplně moje. A že si proto zaslouží stát v plném světle."

My doufáme pro jeho vlastní dobro, že se z toho Klus jednou dostane. Kafkoviny mohou být roztomilým úletem jednou za čas, ale tohle už vypadá jako čisté pozérství.

(bk)