5 přírodních jevů, které ničí Zemi! Co ohrožuje lidi?

Thajská tsunami - Bezejmenné oběti

Příroda umí být krásná, ale umí být i zákeřná a zrádná. A lidé se proti ní nedokáží moc efektivně bránit. Co všechno zvládne? Vybrali jsme pět jevů, kvůli kterým lidé trpí a také platí tou nejvyšší daní – životem.

Hurikán, tornádo

Tento jev je typický hlavně pro americký kontinent a Asii, i když malá tornáda se objeví i u nás, není to však nic na životě ohrožujícího. Hurikán neboli tropická cyklona je atmosférický útvar v podobě obrovského víru s charakteristickým okem v jeho středu. Útvar je dobře vidět z vesmíru a společně s ním přichází do zasažených oblastí silný vítr a záplavy. Největší hurikány v historii jsou hurikán Katrina, hurikán Sandy, které byly vědci označeny za boží trest.

Zemětřesení

Zemětřesení není vlastně nic jiného než náhlý, ničím očekávaný pohyb litosférických desek neboli zemské kůry. Nejrizikovějším místem na Zemi je oblast Ohnivého kruhu (prstenu) v Tichém oceánu, který zahrnuje asi 40 000 kilometrů oblasti Japonska, Filipín, Indonésie, Austrálie, západního pobřeží Severní, Střední a Jižní Ameriky. V tomto prostoru se odehrává cca 75 % ničivých zemětřesení. Zatím ty nejničivější byla na konci roku 2004 v Indonésii a na Sumatře, po kterém následovala vlna tsunami, zemětřesení v roce 1976 v Číně s téměř čtvrt milionem obětí, na Haiti v roce 2010 nebo v Japonsku v roce 2011, po kterém také přišla vlna tsunami.

Tsunami

Ústup moře a následné navrácení vody ve vysoké vlně je asi jednou z nejděsivějších přírodních katastrof. Vlna tsunami je převážně vyvolaná tektonickými pohyby litosférických desek a jsou přímým následkem zemětřesení. Nejtragičtější byla na Vánoce 2004, kdy v plné síle zasáhla Sumatru, Indonésii, Thajsko, kde zemřelo téměř tři sta tisíc lidí. V dalších vlnách následovaly ostrovy jako Madagaskar, Sexchely, reunión nebo Mauricius. V roce 2011 přišla po zemětřesení vlna tsunami do Japonska a poničila jadernou elektrárnu Fukušima, která je od té doby mimo provoz. Vlna zasáhla až vnitrozemí vzdálené deset kilometrů.

Sopky

Sopka je vlastně hora, díky které se na povrch zeměkoule dostává horké magma. To se v hoře před erupcí hromadí. Existuje však několik druhů sopek – explozivní, výlevné a smíšené. Pokud dojde k explozi sopky, můžou být následky opravdu katastrofální – z historie příklad sopky Vesuv, která zničila Pompeje, další italská sopka Etna se v létě 2014 probudila opět k životu a po jejích stěnách stéká láva. Největší problémy ale způsobila západní společnosti islandská sopka Eyjafjallajökull, kvůli jejímu úniku popílka do ovzduší musela být v roce 2010 zastavena letecká doprava nad Evropou.

Laviny

Rychlé a neočekávané utržení většího množství sněhu po svahu, to je lavina. Další podmínkou také je, aby se masa sněhu valila nejméně po dráze dlouhé 50 metrů. Sněhová lavina, to není jen bílá hmota, ale také vše okolo – tzn. stromy, kamení i lidská obydlí, pokud jí stojí v cestě. Na místě se drží díky vlastní pevnosti, třecím silám s podkladem a případnou podporou objektů na svahu, které působí jako kotvy. Lavina vznikne, když se tyto kotvy uvolní, nebo se naruší celková rovnováha – například freeridovými lyžaři. 8. března 1956 spadly v Nízkých Tatrách dvě obrovské laviny. Větší z nich měla objem přibližně 1,6 milionu metrů krychlových sněhu, vážila 380 000 tun a její dráha měřila 3500 m. Ve srubu, který stál v cestě laviny, zemřelo 16 z devatenácti dělníků.

Ale abychom nebyli až tak negativní, právě příchozí zima umí vytvořit i nádherné obrazce, na krásnou galerii i popis vzniku těchto úkazů se mrkněte ke kolegům z Prima Zoom: