20. listopadu 2014 09:50
Táňa SáblíkováPozor, nezkoušejte! Našli jsme nejhorší možnou smrt… Je to sebemumifikace!
Zemřít ve spánku je asi jednou z nejlepších možných odchodů z tohoto světa, mezi nejhorší naopak patří utopení, uhoření nebo pomalá smrt otravou… Všechny tyto smrti ale nejsou nic proti odchodu z tohoto světa, který si zvolili japonští mnichové před tisíci lety!
Ti se totiž rozhodli, že odejdou ze světa při meditaci a díky tomu, že nejedli, ani nepili, tak se jejich tělo pomalu mumifikovalo! A sebemumifikace proběhla natolik dobře, že jejich dochovaná těla jsou stále k vidění!
Jako první se sebemumifikoval mnich jménem Kukai v roce 835, který podstoupil v rámci svého vyznání zahrnující budhismus a taoismus proces sokushinbutsu. Jeho příkladu chtělo okamžitě dbát další nespočet mnichů, příprava na sebemumifikaci ale byla dlouhá šest let, a tak mnozí nevydrželi.
Prvních 1000 dnů musel mnich jíst jen ořechy, semínka, ovoce a různé bobule, pomohlo mu to připravit tělo a očistit se. Zároveň v tomto čase podstupoval náročná tělesná cvičení, aby odstranil veškerý tělesný tuk. V následujících 1000 dnech jedl mnich jen kůru a kořínky. Na konci této části začal také konzumovat jedovatý čaj, který způsoboval zvracení a ztrátu tělesných tekutin.
Díky tomu se tělo pomalu vysušovalo, zbavilo se bakterií a různých škůdců, kteří by mohli zapříčinit rozpad těla po smrti. V závěrečné fázi se mnich po šesti letech zavřel do hrobky a začal meditovat, jediným přívodem vzduchu byla malá trubička. Každý den měl mnich za úkol zazvonit na zvoneček, aby lidé venku věděli, zda je ještě naživu, nebo již po smrti…
Mohlo by vás zajímat: