Zpověď Bena Cristovao: S albem chci věnovat každému fanouškovi i kus sebe

Ben Critovao - Obrázek 4 Zdroj: Dereck Hard

Úspěšný český zpěvák Ben Cristovao na jaře vydal nové album, ale jeho distribuci pojal po svém. Chce, aby ho měl každý fanoušek podepsané. Co prozradil o celém albu, o jednotlivých písničkách? A čím by byl, kdyby nebyl zpěvákem? To všechno nám prozradil!

S Benem jsme se sešli v jedné z kaváren v centru Prahy a bylo to posezení více než příjemné. Sympatický zpěvák, po kterém fanynky šílí, se nebál a odpověděl nám snad na všechny otázky, které jsme mu položili. Což nás mile překvapilo :-)

Hodně často je v médiích zmiňovaná píseň Postel, že je někomu věnovaná, a tak jsme se na to Bena zeptali s tím, že nám přijde spíše osobnější jiná píseň a to Instagram. „Písnička Postel je osobní v přístupu, je to hodně intimní. Když si to člověk představí a když se k tomu bude pak natáčet i klip, tak to bude takové… člověk prostě bude muset použít hodně intimity, aby vyjádřil ten song tak, jak mu náleží. Naopak píseň Instagram to je song, který jsem napsal co sloka, tak to je ze života, prostě některé ty pasáže jsou opravdu to, co jsem si prožil. To mě inspirovalo k tomu, abych to napsal. U téhle písničky si říkám ´to jsem fakt já, to se opravdu stalo´ a to se stává málokdy,“ rozpovídal se Ben.

Je totiž pravda, že album je hodně různorodé – od pohodových songů až po ty, ve kterých se člověk sám pozná. „Je pravda, že album je dělané tak, aby si tam každý našel to svoje. Jsou tam popové věci, aby byly prostě na první dobrou, aby si mohl člověk u nich odpočinout, to je začátek toho alba. A pak to jde do takových intimnějších poloh, hodně tam experimentuji i s různými druhy rapu. Je to spektrum toho, co nás teď baví. V tomhle albu jsem spolupracoval hodně se Slováky, protože je považuju za bratry, i když už je naše republika rozdělená. Jsou to ti, se kterými si navzájem rozumím, se kterými je skvělá spolupráce a vznikne něco, že si řeknu: ´Oukej, je to fakt dobrý, chci, aby to bylo na albu, já taky a bum.´ Všichni lidi, co jsou na albu, jsou ti, se kterými jsem si sednul.“

A spokojený je, i co se týče prodejnosti celého alba. A to i s ohledem na to, že k jeho prodeji má v Česku velmi osobitý přístup. „Když vyšlo, bylo to tři nebo čtyři týdny nejúspěšnější prodávaný album digitálně. Což byl můj cíl, to jsme chtěli, prodávat to digitálně,“ pochvaloval si Ben a rovnou svůj na Českou republiku poněkud zvláštní přístup k pultovému prodeji alba. „Nechci ho prodávat v kamenných obchodech, chci ho prodávat jenom ručně s podpisem. Prostě řekneme „Tam budem, bude tam autogramiáda a budu tam podepisovat a prodávat to album. Jako na trhu. Chci, abych těm lidem to album dal osobně, když už za to dají ty peníze. A když už to nejde, tak jim to podepíšu doma a pošlu poštou. Chci, aby každé album bylo podepsané. Nemělo by se stát, aby někdo měl v ruce moje nepodepsaný album. Chci dát lidem osobně kus sebe. Jinak si to album můžou koupit na digitálu a není důvod, proč by měli mít album v nějaký takový formě, když to není s ničím osobním ode mě. To ztrácí kouzlo,“ nechal se slyšet.

Osobitý přístup má momentálně i ke své životosprávě. Ben totiž drží dietu a pravidelně cvičí. „Kvůli videoklipu k Městu jsem původně začal trénovat různé věci, jednak akrobacii, jednak fitness, jednak bojové sporty. A díky tomu se rozrostla škála, co se s tím dá dělat. A ten projekt si začal žít svým životem – nebude to už jen videoklip k jedné písni, chci, aby to byl krátký film, který připravujeme, a průběžně se na to učím. Město tam samozřejmě zazní, je to jeden z těch songů, co se mnou pohnul. Často se stává, že interpret nemá svoje songy rád, protože jak nad nimi strávil desítky, stovky a občas i tisíce hodin, tak se mu prostě ohrají. Ale Město jsme nahráli kompletně celé v Torontu i s produkcí Glowsticks a se vším a přijel jsem do Prahy a bylo toho hodně a byl jsem unavený. Tak jsem si pustil do sluchátek náhodné přehrávání písniček a hrál tam tady ten song a normálně mě dokázal postavit, že mi dokázal dát sílu. To byl první okamžik, kdy jsem si uvědomil, že má potenciál být víc než jen song.“

Ben jako jeden z mála zastává názor, že jeho tvorbě by měli lidi v České republice a na Slovensku rozumět a hned nám to také vysvětlil. „Snažím se, aby většina věcí, které dělám, byla v češtině, protože vždycky říkám, že mám unikátní kód k patnácti milionům lidí, což v angličtině nemáš. V angličtině mluví všichni, což je fajn, ale je to skoro neoriginální, těch slov je tam strašně moc, bylo použito strašně moc frází, cokoliv napíšeš, už bylo napsaný, protože tím jazykem mluví miliarda lidí na světě. Takže soutěžit s miliony lidí, co v ní píšou songy je těžký. Ne nemožný, ale těžký. Psát songy v češtině je daleko zajímavější, ale taky daleko těžší. Napsat song v angličtině dokážu třeba za dvě hodiny, napsat dobrej song v češtině, který má hlavu a patu a který nezní trapně v uších, není úplně jednoduchý. Někdy to je týden, někdy měsíc, záleží song od songu.“

A co by dělal, kdyby se před lety nepřihlásil do soutěže? Má nějakou představu? „Nedokážu si představit, že bych tuhle kariéru neměl, že bych nešel do soutěže, která mi ji vlastně odstartovala. Jediné, co můžu říct, je, jak k věcem v životě přistupuju. Nedokážu říct, co bych dělal, ale můžu říct, že v tom, co jsem dělal, jsem vždycky chtěl být nejlepší, já vlastně ani nechtěl zpívat. Byl jsem hrozně bojovný, abych měl to uznání, abych těm lidem i sobě ukázal, že to dokážu dotáhnout až na ten úplný vrchol, a neříkám, že se mi to v něčem povedlo být absolutně ten top, ale vždycky jsem se snažil a ty výsledky kolem toho byly vždycky dostatečně velký, aby to lidi dokázalo ohromit. Ať už bych dělal cokoliv, tak tak, že bych v tom byl dobrej, protože bych se zakousnul. A i kdybych měl být popelář, tak bych seskočil z toho auta, vzal všechny čtyři popelnice najednou, vyklopil je nohama a pak flipem vrátil zpět. Dělám věci naplno, ať už to bude v životě cokoliv, tak se budu rvát.“

-Táňa Sáblíková-